text: MAMBA
Můj vysoce natěšený pocit se nedá srovnat s pocitem, který se ve mně prohluboval s každou kapkou padajícího deště. Tohle léto se evidentně utápí v bolestech a depresích, protože ani jeden festival neproběhl ku prospěchu lidstva, a tak nezbývá nic jiného, než se zabalit do umělé textilie, navlíknout gumové boty a věřit, že zůstane alespoň skvrna suché kůže.
Kdo rád stojí ve frontě a očumuje ostatní, by se tu zaradoval, kdo ne, má smůlu. Hned ze začátku stojíš a každou minutu taháš za dlouhý řetěz, který je připoutaný k mohutné gorile u vrat. Ta tě prohledá, utrhne lístek a pobízí ke vstupu do nadpozemské sféry. Možná do ráje, možná do pekla. Sám si stejně časem vybereš.
Tentokrát jsme přijeli si vychutnat párty do dna, ale než se toho dna dotkneme, obejdeme všechny stage, všechny pracho-vyděrače ba i příjemně vypadající lidi s cedulkou „Free“. Za zmínku určitě stojí aféra se SOLary (1sollar=13kč), díky kterým jsme byli doslova nuceni vyčkat jednu frontu ke stanu, kde se mění a druhou ke stanu, kde se kupuje ten alkoholický mok. Na nic. Chyba, mínus a všechno negativní v jednom.
A však už dost zbytečného chození, teď je nutno si najít tu stage, na které moje oko rádo spočine, protože svůj um a talent právě předvádí Bifidus Aktif. Jak poetické. Mraky se ženou, kapky deště hladí po tváři a Bifidus ze začátku volí deepovější selekci. Jen co se obloha uklidní, svoje slunečné paprsky vytahuje i on sám; Take Me Away (Chase + Status), Zeppeline (Culture Shock), Goldrush (Danny Byrd, Brookes Brothers) a aby podpořil českou dnb scénu, pustí Someone (Brooklyn), Be True (Commix) a jeho oblíbené Trei + Dose – The Other Part of Me. Mílý, čistý a nezákeřný set, který rozproudil krev. Další chicas hunters v podobě Deadly Viperz začínají mazlivě a pohodově, až to většinu pobízí k tanci. Jen škoda, že na další stagi se ohánějí pánové Dj Marky a MC Stamina, kteří mě díky své proslulé sluníčkové selekci zajímají více. Poslechnu si poslední Blinking with Fists (Baron), Supersized (Danny Byrd) a sesouvám nohy z té naprosto úžasné betonové dlažby, která byla jenom a jedině na Také Control stagi (velké díky).
Škoda, že se na Semtex stagi nedořešila ta bílá nehybná plachta za dji a my jsme byli ošizeni o video projekci. Nicméně pohled na energického Markyho stojí určitě za to. Ze začátku mě moc neoslovil, volil spíš volnější a pohodovější selekci, ale když jeho ruce šly výš a výš a cigarety hořely víc a víc, začínala přehlídka vynikajících brazilských rytmů; Back Like That (Marky & Bungle), LK (Marky, XRS). Taky třeba klasika True Romance (D-Bridge), remix We Are Your Friends (Justice) nebo If We Ever (High Contrast). Dobře načasované scratche, skvělé mixy a dobré grimasy dje říkali, že se Marky baví a já taky. V poslední chvilce setu jsem i já dostala šílený nápad okusit i jiné směry hudby a obejít techno stage, kde překypovalo množství opravdu podivných živočišných tvorů s kosmickým stylingem a s chlupatými nohami. Oh God! Hodina naprosto zbytečného chození a hledání dobrodružství ve frontě na sollary utekla docela rychle a mně se zastesklo po drumandbassu. A ani žízeň nepřemohla tu zvědavost na slovenského hosta Cliva a IM Cyber. Dobrá Deeper (State of Mind), vynikající The World Has Changed (SKC) a svět se začínal točit správným směrem. Oba volili spíše tvrdší selekci, při které občas i srdce poskočilo. Nicméně vychutnala jsem si jenom poslední pasáž setu. Moje škoda, já vím.
Jako když zapálené 12leté holky umírají touhou slyšet Tokio Hotel, já
byla zapálená slyšet hlavně Lynxe a Kemo. A nezklamali. Představte si set
nabitý čistou a dunivou produkcí od Lynxe, Alixe Pereze, Malibu a
Spectrasoul, při které sám Kemo dojímal svým sexy hlasem a vám běhal
mráz po zádech. Jeho výdechy a nádechy nebyly moc frekventované, až se
člověk začínal bát o jeho zdraví. Ale zkušený Lynx jel dál a nabízel
jak breaky tak svoje věci; Shaku (Lynx), Uno (Lynx), Mariachi (Lynx, Malibu) a
beze všeho Disco Dodo (Lynx). Spolu se vkusnými a dobře načasovanými mixy
se pro mě stávali top artisty tohoto festivalu a těžko se mi loučilo. Ale
další deepovější a tvrdší Break byl skvělou záměnou za celou dvojku.
Omyl. Jenom za Lynxe. Kemo prostě neměl dost. Nasadil výraz spokojeného
Angličana a s Breakem odzpíval dobrý kus setu; Solvent (Commix), Submerged
VIP (Break). A když se zespod jeho rukou vyřítil jezdec Neo VIP (Hive),
který rozsekal lidi jako pořádný Warrior (Teebee, Calyx) a odešel
spokojený jako Diplodocus (Noisia), ocitla jsem se na naprostém vrcholu jeho
masových kreací, ve kterých pokračoval i po staletí oblíbený a
vynikající Ed Rush.
Ze začátku se z mého Já ozývalo jenom: „Cože? Co to hraje? Dubplate? Neznám!“ a v nejistotě jsem se dobrovolně nechávala unášet dál. Pak mě ale přece jenom obracel správným směrem; The Bane (Telemetrik), Clarets March (Spor), Pacman (Ed Rush, Optical). Sesadil rychle tempo a nechal nás přehupovat ze strany na stranu a MC Rymetyma pobízel k volnému kecání, které díky jeho správnému načasování vůbec nelezl na nervy. Naprosté šílenství, které má v sobě zabudované Subdue (Noisia) odrovnávalo nás všechny jako šachové figurky a ani potom se nesmiloval; Make It Go Away (Mistabishi), Neo VIP (Hive). Pak si ale někdo zahrával s nim – s Ed Rushem a zhruba na 10min mu díky technickým závadám vypnul světlo. Jenže on je profík, to už víme, takže jen zhoustla atmosféra a pokračovalo se za tmy. Ke konci setu i začínaly komplikace se zvukem a buď se kolečko volume točilo doleva nebo doprava. Wtf? Každopádně to nemění nic na tom, že se Ed Rush postaral o jedinečný požitek z hudby, který se srovná s máločím.
Jeden týpek postávajíc vlevo – Teebee a druhý zase krčící se vpravo – Calyx mi naznačovali, že Eda už musí, už odchází, prostě je Konec! S žalem jsem odešla i já. Nebyla jsem ani tak na jejich set zvědavá, jak jsem prahla po lidské společnosti a zdravotně potřebnému odpočinku. A protože lid se množil s každou hodinou a lavičky byly k nenalezení, odkráčeli jsme až k našemu milovanému vozidlu, přičemž vám pokoj nedají ani u východu a vynutí od vás 20 Kč za bílou pásku, se kterou se pak máte vrátit a to jedině po 2hod. Má cenu se vyjadřovat? Ne.
Okusiv tu záhadnou tekutinu s alkoholickým obsahem jsme se vrátili na místo všeho dění a ujistili se, že se již změnili i rušitelé nočního klidu. Další, koho jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít, byl Nik Roos z Noisie. No dobře, běhat zas tak dobře neumím a prošvihla jsem začátek, ale stihla jsem Diplodose (Noisia) a Be True (Commix). Nestačila jsem se ani plně aklimatizovat, když Nik začal švihat samé breaky a drtil tak většinu ještě nespících lidí. Nicméně moc nemíchal a nechával jednotlivé tracky pozvolna odehrávat; Planet X (Chris Su, MC Rymetyme, Mindscape), Painkiller (Pendulum vs. The Freestylers feat. Sir Real), Subdue (Noisia) a Alice (Noisia, Moby). Jako ranní snídani nám přichystal vajíčka natvrdo a ta přemohla jakékoliv příznaky nedostatku spánku, jenže pořád mi něco chybělo, pořád to nebyla ta Noisie, ale stejně jsem byla unešená, stejně jsem žrala každý jeho mix, takže spokojená.
Slunce se konečně po dvou dnech rozhodlo odměnit všechny vytrvalé a spolu s remixem Chase The Devil se probudil i Pixie se Sukim, kteří do mých žil pouštěli adrenalin a ani na vteřinu jsem se nedokázala zastavit; Mankind (DC Break), Middle East Sun (L-Plus), All Is Full of Love (Björk, Chris Su rmx), Valium Express (Dose, Trei, Menace), Way You Move (Shock One), Mr Happy (Hazard), Join The Dots (Sub Focus), In Love (Zinc, Jenna G), Disco Dodo (Lynx), With All My Heart (Brooklyn, Rido rmx), Levitate (Spor, Ewun, feat Evol Intent), Jump (TC), Shadows (Unikorn rmx, Unknown Error). Moje hlava šla celou dobu kolem a zažívala jsem úžasnou euforii, o kterou se postaraly české hvězdy.
Nitropank zvolili kvalitnější a melancholičtější selekci. Zpomalili a sesadili jump, přičemž si nás vážili a hýčkali s Klutem a Zero Tolerance. Ale abych si nemusela strkat sirky do očí, zrychlili; Voyager (Makoto, T Ak), Gold Rush (Brookes Brothers, Danny Byrd), The Other Part Of Me (Trei + Dose), Diplodocus (Noisia), Halloween (Klute), Southeastern Dream (London Elektricity), Rainman (Brookes Brother), Hell Hath No Fury (Klute) – a to se už i přes můj protest nechávám odvléci k jiné stagi. Jenom škoda, že ti nejvytrvalejší jsme zůstali jenom my a všude to vypadá jako po atomovém výbuchu jaderné elektrárny, takže nezbývá nic jiného, než si udělat vlastní party v autě.
Celou dobu festival postrádal pomyslné jiskření, možná
díky uplakanějšímu počasí nebo možná díky nedokonalému systému
placení, ale hvězdy, které se pro tentokrát ujaly žezla, vypotily ze sebe
vše, co dělá festival festivalem, takže jsem moc ráda, že jsem neotálela
a nakonec se zúčastnila i této akce.