text: HACKENALIEN
Kapky na okně, bahno místo trávníku, zima fouká pod tričko. Oheň nasávaný cigem, ozvěny hlasitosti v povětří, záře v očích společného zážitku. Cestou k vstupní bráně překračujeme koleje pár sekund po zuřivě troubícím osobáku (to je vlak, ne fet). Special máme nabitý naplno a seznámení Vendetty a Hippora s Enfantem, jenžto byl povolán zpět z protinožní mise, proběhlo bez skřípotu. Koleje – fajn, metrový plot za nima – ještě hehe, pětset metrů k vstupní bráně – hm, po levé straně freetekňácká natruc-akce Somr of love – všechna čest, vyjebaná fronta v absurdní zimě a škaredém mrholení trvající hodinu na debilní akreditaci – prostě NE.
Stalo se to loni, nikdo se neponaučil. Kdyby to jen pro tento festival nebylo tak smutně symptomatické (tuhle větu si přečtěte ještě jednou a zapamatujte si ji). Nejde o to, že musím hodinu bez přátel mrznout v kokotské frontě, kde to v budce odsírají dvě děvčata s jedním notebookem, a slyšet zmuchlané ozvěny Markyho vystoupení (fakt mi mrzí pasáž opičí scratche – We Are Your Friends – If We Ever… LK) naroubované na basovým tlumičem okleštěné odrazy dnb stage (Deadly Viperz tam zrovna smažili skvostný Hive-ův remix The Plague). Trpce mi chutnal pohled na nebohé brigádnice rozdávající v té slotě plechovky pepsi max. Summer of Love vás přeci miluje. Jde o princip.
Po pětašedesáti minutách zpomaleného metabolismu procházím vstupní bránou (ne, ven vás do tří ráno nepustíme) do vlhkého jarmarku kočkopsí všehochuti. Jdu na bar a chci panáka, abych zahnal zakousnutou zimu. Ne, nemám solary. Co? Aha. Zadrhnutý zip úsměvu mi natrhne jen mile vyhlížející autista s deštníkem, jenžto okyvidně neumí číst v počasí. Za zády mi hraje carevna Im.Cyber s Clivem (Slovák?), zatímco stojím frontu na “solary”. Čekám žetony a – hle! Papírové pseudopeníze. Už ten kurs 1:13 tyčil prohru. Lipton Green Ice Tea za tři + jeden soláry, pivo 0,4 (svinstvo) za 2+1. Ano, kelímky i plasty byly zálohované. Soudný čtenář se ptá – a? A nepomohlo to, odpovídám. Čisto nebylo, lidi nasraní, barmani nasraní (ještě aby nebyli, když po zrcadle museli počítat odpadní tuny zmačkaných kelímků a ulepených flaštiček). Hm… prohra. Summer of Love vás přeci miluje.
Velmi chvalitebně hodnotím performance Wladimira 518 (feat. Hugo Toxx), který měl na hlavní stagi přichystané specielní videoprojekce kombinované s lasery na obřím plátnu, před nímž dvojice rapovala. Toto byl správný festivalový prvek, kvalita z jiného žánru, která nadmíru (narozdíl od piva) potěší, neb běžně se na tyto elementy nedokopete podívat. Přestože luxusní videoprojekce se po tracku-dvou podělaly, vystoupení to na chytlavosti výrazně neubralo; jak pro koho, podotýká Vendetta. Nadšeně jsme bangovali hlavou a rukou do rytmu beatu a flow užívajíce si jazykové výškvary. Wladimir odehrál to lepší ze své sólovky a přihodil pár perel (sviním) z repertoáru PSH. Obzvláště pak píseň “Děti Prázdnoty” byla více než trefná.
Želbohu se projevila skladba návštěvnictva SOL a většina přítomných očividně nevěděla, co dělat. Z pohledu podiového aktéra: nic moc, publikum skoro nereaguje, po písničkách aspoň zatleská. Na atmosféře to bylo znát a vystoupení Stereo MCs trpělo totožným nešvarem. Přesně to, co se vždy tak krásně dařilo na festivalech Go Planet Roxy a Love Planet, se zde prostě nedaří. Kysele podotýkám, že když spustila ta dementní intermezzo – quasihouse – pseudohudba mezi jednotlivými vystoupeními na main stage, tak se ždímači vždy konečně chytli a hned trsali. Bože.
Vystoupení Lynx & MC Kemo nemohu hodnotit, neboť jsem byl přítomen pouhých deset minut. Jeho set sestavený z mnoha experimentálních tracků si mnozí pochvalovali pro jeho neotřelost, skryté krásy a na vývoj setu dbající selekci. Mc Kemo, který částečně hostil i v setu Breakově, nemá flow zrovna z nejčistších, moc dobře však ví, že jeho úkol je podpořit hudbu a ne ji přebíjet, což v případě Mcs vždy potěší. Kdyby se někdo ptal, tak nezapomeňte říct, že hrál deepově.
Odešli jsme totiž vesele hopsat na Stereo Mcs v čele s legendární kedrou Robbiem. Padly jak klasiky Connected či Deep, Down & Dirty, tak aktuální věci z posledního alba a jakkoliv z podia – hlavně z rozverných vokalistek ne-euroasijského původu – sálala energie, reakce publika nebyla odpovídající. Zimrholení skonalo a vydali jsme se tedy s Vendettou a Hipporem na průzkum areálu. Naše chyba.
Chaoticky rozmístěné stánky, tu na soláry, tu na cash. Tu na bahně, tu na betonu. Tu na trika, tu na klobásy. Všechny však neuvěřitelně přesolené (cenově, jak jinak). Panoptikální chodba s trochou tepla vedoucí přímo na techno stage, byla mi solidním vzorkem zastoupení jak ilegálních potravinových doplňků (= fet, pozn. Hippora), tak odlišné visuální kultury. Raději jsem si tedy na Hipporovu radu nasadil černé nedioptrické brýle, nehledě na to jakou tužku v nich vidím. Následoval jsem Sprite a našel trance stage. Brr. Je mi líto těch pár jedinců, kteří trpí láskou k trance-u a přitom mají vkus. Stage nastrojená jako nasvícený hrad s desítkou obrazovek, které promítaly srdíčka a přímo pod nimi jesličky jak z Betléma a v nich DJ předstírající práci. Och. Tak tady je Summer of Love opravdu miloval. Vendetta ti čtenáři vzkazuje: nezapomeň, že kritik nikdy nic nedokázal, jenom závidí a proto plive žlučovitou slinu.
Toy-toyky jsem neměl odvahu testovat, nač taky když je přítomna zděná budova s možností odložení přebytečných deci čtvrté cenové skupiny. Ve frontě na stání jsem si uvědomil, jak je dobře, že je noc a oči nemusí trpět pohledy na nebohé oběti nevkusu, ať už vzhledového či drogového. Černé brýle jsem pro jistotu odkládal co nejméně; rozhodně mi nebránily v cítění nepřítomné celkové atmosféry, například tolik sympaticky přítomné na top festivalu letošního roku Let It Roll open air. Lidí bylo na hlavním korzu hustotou jak na Václaváku. Bohužel jsem nepotkal vypatlance Richtera s jeho světovou matrací Kuchařovou. Nejsem dost VIP.
Tak a dost – rychlá šipka doprostřed bazénu Take.Control dnb stage; Break nade mnou a mravní zákon ve mně. Break, sympaťák, posílá do davu “svůj sound”, který je zárukou kvality středně nadstandardní. Bohužel jeho produkce občasto postrádá záchytné body, skrz něž byste rozpoznali jeden track od druhého… o to lépe se v tom naživo plave. Nepochybně poslal pár věcí z aktuálního LP Hard Times na DNA Audio a svého posledního EP. Mně vytrhnul ruce vzhůru Submerged (Calyx & Teebee VIP remix), rewindovaným mordorem Neo VIP, který vykouzlil z Camouflage 2007. Nemohl chybět Diplodocus a samozřejmě závěrečný Standing Room Only. Snad mi odpustíte, když přiznám, že nejvíc jsem se těšil na Ed Rushe s Ryme Tymem a proto jsem byl od chvíle, kdy ještě za Breakova setu vzal RT mikrofon a zahlásil pár vět, v tranzu. Break splnil svou roli vrcholného warm-upu perfektně a je dobře, že ho mohlo slyšet vícero lidí.
A teď už on. Pošestnácté, s Ryme Tymem podruhé. Kdybych věděl, co tihle dva předvedou za neuvěřitelnou show… škoda slov. “Are You Ready for V-I-R-U-S?!” ohlásil nezaměnitelným hlasem pán, který by mohl z MCingu dělat doktorát. Zlý výrostek Eda spustil první mordu “system destroya – bring the paranoia” a já šel do kolen. Takový masakr, taková radost. Ano, tihle dva pánové jsou zaručená vstupenka do háje absolutní přítomnosti. Hned druhá deska Creep Out (čerstvý plod vztahu Noisia & The Upbeats) musela být zrewindována a teda… naživo neskutečný komat, jen víc takovýchto top notch kolaborací. Tempo a směr bylo vytyčeno. Zhurta a zběsile, přesto kvalitativně na vrcholu a hlavně samé neznámé novinky.
Následoval The Bane a teď jen rychlý výčet, těch pár provarů, co jsem skrze mlhu 90ti minut štěstí poznal. Vigilante, Lifted, Subdue, 103 Degrees, Messiah (Noisia remix), Pacman (The Upbeats remix), Audio – Rocket Launcher (Sonic & Silver remix) – Brunt – COOOO!!! Novej Virus nebo smrt. Řešení zvolil Eda, rewind. A Ryme Tyme přiznává, ano!, je to nový Virus, co vyjde na novém LP. Dokonalé. Aby nového málo nebylo, nadělil mi Ed Rush překvapení v podobě dubstepové mezihry Eastern Jam od Chase & Status. Nebyl by to však on, kdyby to celé nedekapitoval zběsilým svistotem Neo VIP – headbang na obou stranách. Do čerstvých ran nasypal věrtel soli Hell (Audio remix), přepiloval kosti Stompbox (Spor remix) a vyrval srdce skrze úplně nový mordor od The Upbeats. Společně s mozkem mi je pak před očima rozmašíroval na padrť skrze rewindovanou last one Stigma (Noisia, konečně se vrací do produkční formy).
Celý set Ryme Tyme úžasně hypoval, totálně celebroval temný rituál a s přesností mikrometru sypal z rukávu plno klasických virusáckých a příbuzných vokálů (namátkou Creeps, Planet X, Get Ill, Ressurection, etc…). Chvílemi jsem ho vůbec nedokázal vnímat, jak naprosto zapadal do struktury zvuku. Co víc si od MCho přát. Šlo bez nadsázky o nejlepší MC vystoupení, jaké jsem kdy slyšel. Ryme Tyme navíc hned na začátku opustil podium a celou dobu skákal a rapoval na dotek předních řad. Týpek. Eda mixoval svým precizním stylem, kdy krásně nechává vyniknout sílu jednotlivých desek a přitom vás nenápadně obestaví vnitřní soudržností setu tak, že najednou zjistíte, že je konec a vůbec vám to nepřijde jako půldruhé hodiny. Poklona.
Uf, následovat měl druhý vrchol noci skrze ruce pánů, kteří natěšeně postávali za hrajícím Ed Rushem klidně půlku jeho setu. Break se tam rovněž ochomýtal a z toho plynou dvě věci, jejichž poměr nerozluštíme. a) backstage musela stát opravdu za zlomenou nohu, b) vždy je skvělé, když z podia sálá kolegialita mezi umělci. Pod podiem na ni úplně dojít nemohlo, minimálně jednou lezly smahy na konstrukci pod gramofony a vůbec. Šel jsem tam jednou na začátku svého pobytu prokřehlý z fronty (no ty si chudáček, směje se mi Vendetta) a jeden typický uživatel s černými brýlemi, mě hned chytal za ruce a okolo ramen, jak že je to možné, že netancuju a šup šup tancovat. Vysmál jsem se klamu do brýlí a již jsem tam nepáchl. Publikum rozhodně postrádalo vibe á la Let It Roll openair. Počasím to nebylo.
Takže nastoupí tihle dva – aha, pardon, mluvím teď o Calyxovi a Teebeem, spustí Make Your Choice VIP a najednou civím na Teebeeho, jak něčim otočí a hraje to potichu. Pronáším názor na jeho čin. Trvalo poměrně dlouho, než se hlasitost postupně vrátila tam, kde byla. Oba obsluhovali po jednom gramci, jednom CD-decku a jednom mixáku. Najděte si videa, pokud chcete vidět, jak to vypadalo zblízka. Z dálky (střední) to bylo podivně nemastné, většinou to znělo, jakože nehraje avizovaných šest gramců, ale nanejvýš tři, většinou jen dva. Pár pasáží se zdařilo, ale celkový dojem byl asi jako podélné vystřihovánky z koláže obecného soundu Calyx & Teebee, Noisia, Lifted Crew, starší produkce obou DJů, plus katalog Subtitles, občas Virus. Čekali jsme asi moc. Vystoupení chyběl drive, snad chyběl tréning. Teebee scratchuje stále stejně. Například jejich b2b vystoupení loňský podzim v Abatonu mělo mnohem větší sílu (a hlasitost, podotýká Hippor).
Odmítám si ten chaotický mix pamatovat. Některé desky hrály pár minut, některé pár sekund. Vypíchnu tedy to nejlepší. Kdyby to tak znělo celou dobu, tak to mohl být vrchol rovný Virusu. Circa v půlce chvilku po Troglodyte a nové věci C&T, nahodí originál Are You Ready, který Teebee vymaluje scratchováním a plynule přejde do námrdu Stigma. Super. Warrior, který předchází vrcholnou sérku Smash TV (nová bomba od Chase & Status) do něj The Feed a Calyx do něj přilepí pár sekund klasiky The Medicine v remixu od Matrixe, aby náhle rozjela se Shower For An Hour, která místo dropu zmorfuje v deepovou věc, v zápětí však znovu vyleze na povrch do nájezdu Solaris VIP, když tu Calyx už podruhé ten večer namixuje The Pulse, ale úplně mu to nesedí, raděj ho rychle stáhne, aby se to na doubledropu neprovařilo, srovná ho hnedka a po pár sekundách ho tam přihodí. To vše během šesti minut. Závěr jejich setu patřil dvěma novinkám z vlastní produkce.
Lámu si s tím hlavu dodnes, proč jejich vystoupení nebylo tak skvělé, jak být mělo. Chyběl mu přímější drive. Přestože navenek hrál většinou zvuk jen ze dvou desek, působilo jejich vystoupení podivně překombinovaně, což tvořilo jakýsi absurdní protiklad v realitě neladící s představou “Calyx a Teebee na šest gramců a dva mixáky“. Tím spíš, že on+on objektivně mají na víc. Za hlavní chybu považuji, že jejich set neměl hlavu a patu. Neměl selekční vývoj. Nepředal vám “message“. Byl to jakýsi zmatený spletenec; jakoby ste dělali pomlázku z deseti prutů (a každý z nich byl moc hezký) a motali si ji, jak se vám zachce – bude to pomlázka, ale. Stále něco přihazovali a odhazovali, ale nemělo to jednotící smysl. I přesto bylo jejich vystoupení nadstandardním zážitkem, to nikdo nevyvrátí. Těžko uchopitelným, sic.
V průběhu posledního zahraničního dnb setu večera – Noisia – začalo svítat. No nebyl to hezký pohled, co si budeme namlouvat. Mlha nebyla, paprsky barvily a obrysy dostávaly obsah. Prázdný obsah. Prr, tady někdo předbíhá…rewind!
Přichází Nick z Noisie, ten třetí, co hraje naprosto minimálně. Tedy velká neznámá. Pouští Same Old Blues od Apexe a svižně do něj napěstí Block Control VIP. Prima, přesně to se od jména Noisia na plakátě čeká. Hrubě, rychle, kvalitně + trademarkové hitovky. Po chvilce dostanem Facade VIP, nový mix Get Myself To You (poklona Calyxovi za zády), Planet X remix a samozřejmě aktuální hitovku Diplodocus. Následuje sérka Be True – Thrillseekers – nový Spor. Nick velmi příjemně překvapil mixovacím standardem, nekopalo se mu to, tracky nehrály ani krátce ani dlouze a dokonce padlo pár doubledropů. Je mi úplně jedno, jestli měl rychlosti přednastavené nebo ne. Na parketě to skvěle šlapalo a donutilo tanečníky spalovat kalorie dalších devadesát minut. Těžko chtít od publika v pět ráno víc.
Finální sérka: Concussion VIP – Painkiller remix – Subdue – klasika od Konflikt myslím – nová Noisia – Open Your Eyes (od Phace, ne ten cajdák od Mark(Ev)y a Vaška) – Alice remix – dubstepoidni track – Block Control VIP2 (to je ta s Eminemem na začátku) – klasika Stakka a Skynet myslím. Perfektně odvedená práce, zamrzela snad jen absence breakbeatové vložky. Noisia nabídla hitovkami krásné alibi, jak se vyhnout provarům v ranní konverzaci a zároveň poslední naději na kloudný tanec před koncem sil těm, kteří se neurychlují. Last one nikdy nevydaná Masochist (Noisia remix) byla a je prostě úžasná. Následoval již jen zmar. Šest hodin dnb v kuse udělalo svoje.
Je mi líto, ale sotva začly hrát sirky se skřítkem (Suki s Pixiem), opustil jsem dosah dnb vln. Něco jiného je jen tak si chlastat, tančit a něco jiného je reportéřit. Šli jsme ještě na chilku podívat se na zoologickou přes cestu. Ano na main stage hrál DJ Rush a taková přehlídka zvířátek stojí za to. Pár minut – dýl ne. Nerozumím již, proč tolik lidí baví počítat do čtyř a ještě se u té příležitosti tak strojit, zevnitř i zvenčí. Dost řečí! Nastal čas zúčtování.
Dnb stage jako celek měla uspokojivý zvuk, ale nutno dodat, že nebyl nejmenší problém představit si o dost lepší a kvalitě vystupujících úměrnější. Rovněž úměrnější tomu, jak se festival presentuje. Velmi záporně hodnotím absenci zastřešení betonové části parketu této stage. Hlavně proto, že byla dopředu avizovaná a kdyby bývalo začlo trochu pršet, tak by se voda s klidem dostala do techniky, o nebohých tanečnících nemluvě. Every little counts a všechny tyhle drobnosti dohromady skládají mozaiku zážitku z tohoto festivalu.
Celá dnb sekce SOL působila dojmem “narvem tam toho co nejvíc, ať přijde co nejvíc lidí”. Celý festival se nesl v duchu plíživého vykořistění návštěvníka. Hlavně, aby prošel bránou, tím naše starost o něj končí. Pořadatelé se neustále ohání zahraničními festivaly a tím, jak se snaží se SOL o totéž. Pánové, ale ono nestačí dovést jména a naházet je na ohraničenou plochu. Pointa kvalitních festivalů je, že se na ně návštěvník rád vrací a je na nich pospolitní atmosféra. Ne, počasí za to nemohlo. To je hlavní problém SOL, člověk nemá jiný důvod tam jít, než jsou právě ta jména. Absurdní ceny pití a jídla (např: obyčejný ošmelený hamburger za 40, párek v rohlíku za 30), nikde nevisící line-upy, hnusné sociální zázemí, téměř žádné lavičky k odpočinku. Pokud je základnou festivalu horda zfetovaných dětí (ať už plnoletých nebo ne) chodících na rytmus a ne na hudbu, tak to těžko někdy bude jinak.
Vrcholem byl absolutní provar v podobě solarů, kterému věnuji dva vybrané příspěvky z chatu na techno.cz. Ukázkovým příkladem oseru byla ranní situace se solary. Logicky muselo dojít k problému s drobnými při zpětně směně solarů. Což o to, to s sebou nese jen vznik delších front, ale bezprecedentní pokus o krádež v podobě změny kurzu ve čtyři ráno na 1:7, je trochu silné kafe. Nemluvě o tom, že na tom papíře byla původně pětka, kterou přeskrtli raději na sedmičku. Summer Of Love vás miluje.
“coze?? Jako co to melo byt za haluz se SOLARama? A „vykup“ kelimku – od piva prijimaji na pivnim stanku, normalni kelimky na obycejnem stanku…?! Nejde vse do jednoho kontejneru PLAST? trochu zbytecna buzerace. Ucel aby se vsude po arealu nevalely kelimky je super, ale nejak mi tam chybela logika… A pivo z skybaru musim zkonzumat na miste a nesmim si ho vzit do realu festivalu? JAKO PROC? asi abych nikde nepohodila 0,3 kelimek, ktery by mi na zadnem stanku asi nevzali zpet, pac nebyl u nich kupovany… Jinak festival super hudebne jsem si ho naramne uzila, ani pocasi mi nedokazalo zkazit naladu.” Narážka na staropramen jeřáb s atrakcí vyhlídky na areál, kde se čepovalo jiné pivo.
“Nevim jestli vam nekomu dochazi proc se to takhle dela, ale hlavni duvod je nemoznost stankaru okradat promotera. Promoter totiz vi, kolik Sollaru vydal, stankari mu je musi vsechny vratit a on jim je proplati. Tim padem vi presne kolik lidi utratili, kolik ma stankarum zaplatit a potazmo jakou marzi na stankarich vydelal. Druhy ucel, ktery uz je min prijemny pro lidi, je ten, ze kdyz se blizi konec party, snizi se umele cena za vraceni Sollaru a tim padem je lepsi je utratit za chlast, mozna ze se party znova rozjede, pokud jste unaveni”. Ne frajere, to je zločinný kartel bez možnosti dovolání se spravedlnosti. A umělé snižování cen má jistý nárok na ospravedlnění jen pokud je dopředu oznámeno a jedná se o vícedenní festival. Určitě ne v situaci, kdy ještě hrají hlavní hvězdy.
Toto fiasko se sice těžko bude opakovat, ale je jen vrcholkem ledovce. Ledovce, který je napumpovaný důvody, proč se na SOL člověk necítí dobře. Názorné je to na vzpomínkách. Pokud budete společně vzpomínat na SOL, vyleze z vás: ano, ten hrál dobře a ten ne. Ale ne, jako třeba v případě LIR Open Airu: to bylo super. Ze SOL vzpomenete pár hezkých zážitků, na správný festival budete vzpomínat na krásu celku. Pamatujete si ještě tu větu ze začátku reportu? Díky za pozornost a nezapomeňte, že nevyžádaná zamilovanost je rakovinotvorná.