text: ROXY, ELIS
Chybět nebudou ani rezidenti Kaplick a Saku a dalších šest djs. Do jedenácti máte navíc možnost využít výhodnější vstupné. Uvádí Roxy promotion.
LINE UP:
22:00 – 00:30 Kaplick & Saku
00:30 – 02:00 Aquasky
02:00 – 03:30 Noisia
03:30 – 05:30 Natural Born Shampoos
dnb chill out djs: Terqua & Mystif & Eddrum
Aquasky
Brent Newitt počátkem 90. let stříkal graffiti po zdech britského Bournemouthu a se svými pokusy o hiphop se dostal do studia Davea Wallace, ke kterému si chodil šmrdlat svoje drumandbassové tracky Kieron Bailey. Vzájemně poslouchali své výstupy z Cubasu, pokyvovali nad nimi pochvalně hlavou, chodili pařit na junglové mejdany, až je jednou, památného roku 1995 napadlo spojit své síly a zálibu v junglu a skládat něco takového ve trojici. Zrodili se Aquasky, pojem, bez kterého by zlomená scéna nebyla sama sebou. Výsledky hromadné práce odvážně poslali do vydavatelství Moving Shadow a vysloužili si smlouvu hned na tři singly. Po pár měsících byl na světě první release Dezires/Images. Jednoho večera vyrazilo naše trio do Londýna na legendární party Speed. Už od dveří uslyšeli, že jejich singl hraje Fabio, a spadla jim čelist. A když cestou domů svoji věc uslyšeli z rádia, kde zrovna úřadoval LTJ Bukem, už jim neměla čelist kam padat.
Zpočátku produkovali hodně melodické věci, později řádně přisolili, vždycky jim ale šlo o to, aby jejich hudba dobře fungovala na parketě. V roce 1999 vydali debutové album Bodyshock, ve kterém spojili různé podoby breaků a zlámanin; ve scratchích a DJských tricích se projevily i hiphopové kořeny. Byl to Adam Freeland, kdo jim koncem století vnuknul ten nápad: „Hej borci, vy byste dělali dobrej breakbeat!“ Zahrnul je breakovými cédéčky a ejhle, borci začali dělat dobrej breakbeat! Breakbeatový duch už byl silněji cítit na jejich druhé, remixové desce Aftershock z roku 2000. Neměli ale problém uhnout třeba i směrem k raggajunglu nebo electru. Pro tvorbu drumandbassu používali jméno Aquasky, breakbeatové tracky podepisovali jako Masterblaster, pak to vzali oklikou přes sloučený název Aquasky vs. Masterblaster, aby se nakonec vrátili k původnímu označení Aquasky a vydali se rázněji cestou breakbeatu. Rádi spolupracují s machry typu Ragga Twins, Krafty Kuts, Freestylers, Backdraft, Breakfastaz, Baitercell & Schumacher… Své hudební přátele vydávají na svých labelech (nejdéle fungující je Passenger) a zvou je na svá alba. Zatím to poslední, Teamplayers z roku 2005, je ukázkou takové pěkné týmové kolaborace. Letos kutí další desku, která taky slibuje hvězdnou hostující účast. Právě jejich různorodé hudební inspirace (a preferování muziky před honěním ego-triček) udržely partu na progresivní cestě, která jí zajistila celosvětový respekt.
Brent v minulosti poslouchal taky jazz a úspěšně produkoval triphop, pokud by si měl ale vybrat jeden směr, hlasoval by právě pro breakbeat, na němž oceňuje svobodu a zábavu, která se podle něj z drumandbassu vytrácí. „Už si ani nepamatuju poslední dnb desku, co jsem si koupil,“ přiznal nedávno v jednom rozhovoru. „Breakbeat vrátil do našeho studia vášeň a oheň. Motivuje nás to. A taky je cool hrát v klubech pro hodně ženských. Na dnb parties bývá plno zpocených týpků a málo holek. Jsem nadšenej, když můžu hrát pro holky!“ vyznal se. Služby ve studiu i za DJskými pulty v klubech si trojka dělí rovným dílem. Brent si ale obzvlášť pochvaluje party ve východní Evropě, a tak není překvapením, že k nám (již poněkolikáté) přijíždí právě on ukázat, zač je toho breakbeat!
Noisia
V severoholandském Groningenu se dalo slušně nudit a flákat, hudební scéna mizivá, počasí depresivní, aspoň že to graffiti tam trochu jelo… U jedné ze stěn se potkali taky Thijs De Vlieger a Nik Roos. Koncem 90. let se to rozhodli rozhrábnout a prostě si tu muziku, která jim chyběla, udělat sami. Nejdřív u počítačů nestydatě kopírovali své idoly, Eda Rushe nebo Cause 4 Concern, ale díky svým schopnostem a nápadům si záhy vyprofilovali svůj vlastní, typický zvuk, který se naopak stal cílem napodobování (a vlastně se to dodnes nikomu pořádně nepovedlo…). Občas jim s muzikou v začátcích vypomohl klasicky hudebně vzdělaný Martijn van Sonderen, a protože jim to společně klapalo, ustálil se počet členů party na čísle tři.
To, že název Noisia se objevil náhodou, když kluci uviděli kazetu Vision otočenou vzhůru nohama, už jste asi slyšeli. Stejně tak jsem mohli slyšet, jak na internetu k úspěchu přišli. To si je prostě našel na MySpace americký producent Mayhem z Shadow Law Recordings, vycítil z jejich skladeb potenciál, napsal jim a společně pak stvořili track Tomahawk, který si mohl projekt Noisia zapsat do životopisu jako svůj první velký release (stalo se roku 2003 u Nerve Recordings). O nadané producenty se strhla rvačka, u posluchačů i kolegů z branže. TeeBee si je přitáhnul do Subtitles, zářezy mají u RAM, Virusu nebo Renegade Hardware (zrovna tam vyšel právem uctívaný remix Konflict – Messiah). Pro svoji drumandbassovou tvorbu si založili vlastní label Vision, v jehož katalogu najdete takové smrťáky jako The Tide nebo Choke. Mladí a neklidní si to drze razili kupředu ve jménu techstepu 90. let, opovrhovali ostatními odnožemi drumandbassu, ale jak postupně dospívali, zjistili, že i v jiném bpm se dá dobře manévrovat. Pod pseudonymem Drifter si zkusili liquidnější záležitosti, jako Frizz dělali do housu a když v roce 2006 vyšla skvělá breaková pecka Lekker od Hustle Athletics, přiznali se Noisiáci po nějaké době, že v tomhle byznysu jedou taky. Mimochodem zrovna jejich (ač skromná) breaková produkce způsobila značný rozruch a breakový track Gutterpump, který vydali na labelu Passenger u Aquasky, se pro svůj úspěch dočkal reedice u major labelu Skint, kde vydává třeba Fatboy Slim. Pro ilustraci šíře jejich záběru nutno připomenout, že taky zremixovali Amona Tobina, Mobyho i Robbieho Williamse, nahráli track s rapperem KRS One a momentálně plánují album, které bude víc k poslechu než k drcení kostí na tanečním parketě.
Přestože se u většiny fandů zapsali hlavně jako ti, kteří utvářejí styl v drumandbassu, v poslední době nasávají inspiraci všude jinde mimo tento žánr a na současnou dnb produkci spíš nadávají. Nechce se jim dělat to, co od nich očekává někdo jiný. Ostatně s hudbou začali proto, že si ji chtěli udělat po svém. A toho se drží dodnes.
