text: BIFIDUS AKTIF
fotky: PETR KLAPPER (celý fotoreport
zde)
Jít na Pendulum live do Roxy, bez toho, aby se člověk srovnal s rozpory, jaké to může přinést, by bylo zbytečné. Dobrovolně jsem si tedy zvolil, že se chci mačkat, potit a prodírat davy a že mi na poslechový zážitek postačí místní zvukové vybavení, které má i přes mnohé a radostné výjimky nevalnou pověst. A tak jsem šel. V žádném případě svého výletu do Prahy nelituji…
Přišli jsme něco před sedmou a po dlouhém
hledání objevili Philipa TBC, schovaného se svým Seratem na balkoně.
Téměř nikdo o něm nevěděl, a mohl tak považovat polohlasitě hrající
drum & bassovou kulisu za puštěné CD. Více než hodinu před koncertem
byl sál zaplněný lidmi, kteří stáli, čekali na vytoužené idoly a
pohupovali se do rytmů desek od Benny Page, Sigmy, Hazarda nebo Spora.
Filipa bohužel nešlo umístit na lepší místo a asi pravděpodobně ani pustit víc nahlas, aby se lidé zbytečně moc nepřehřáli, a tak jeho um zanikl v rozhovorech lidí. Před začátkem koncertu už se sice někteří z přítomných pustili do lehčích pohupovacích kreací, přesto mi jeho odosobněná role přišla smutná; navíc jsme se s ostatními DJs shodli, že se mu evidentně hrálo špatně a při míchání se dost natrápil.
Philip krátce po osmé hodině přepnul na breakbeat a před vypuknutím pekla nás pomalu v klidu doprovodil rockem říznutými pomalejšími tracky, které, bych si možná i tipnul, byly objednané samotnými Pendulum.
Naprosto chladný a klidný dav, který se dle mého
názoru ani nebyl schopný během čekání výrazněji posilnit alkoholem, a
působil naprosto nevinně, se po příchodu čtyřčlenné kapely a MC Verse
proměnil v žíznivou několikasethlavou saň, jež toužila po jediném: po
Pendulum. Ve chvíli, kdy se za prvních tónů vyřvávalo jméno
„Pendulum“ každou druhou sekundu a s rozjetím první pecky Show Down,
jsem začal bez své vlastní vůle lítat ze strany na stranu, mi to došlo:
lidé doopravdy tuto kapelu milují, znají jejich tracky nazpaměť a dnes si
to přišli sakra užít.
Les rukou nevál vzduchem pouze v prvních řadách, jak jsem toho byl svědkem na jiných koncertech, ale rozšířil se až úplně dozadu pod balkony. S vlajícími končetinami pařili všichni, kdo si vydobyli prostor, ale i ti ostatní, kteří dávali přednost poskakování nebo pohupování. Fasten Your Seatbelts způsobilo poprask už při prvních tónech a silně nakažlivá breakbeatová pecka rozdováděla dav ještě více. Poté mě překvapilo podání Another Planet, jedné z nejlegendárnějších věcí (a vůbec nejstarší z celého playlistu koncertu), která vznikla ještě v době, kdy by si nikdo takto obrovský úspěch Pendulum nepředstavil.
Scénu okupovali čtyři muzikanti: kytarista, bubeník, Gareth – baskytarista a Rob – zpěvák a klávesista, který plynně přebíhal od mašinek k mikrofonu a dával povětšinou velmi čistě a přesvědčivě Pendulácké vokály. El Hornet chyběl. O show se staral MC Verse, který rozhodně nezaujímal pozici pátého kola u vozu, ale dotvářel důležitou součást atmosféry. Nic, co na pódiu předvedl, nebylo zbytečné – ať už to bylo skákání, hypeování, klasické MCování nebo komunikace s publikem v pauzách mezi tracky – sedl tam jak prdel na hrnec.
S přibývajícími tracky (padlo Midnight Runner a Propane Nightmares z nového alba) se v Roxy zvyšovala teplota a počet odpadlíků. Zatímco všichni v sále a na balkoně si užívali kytarového sóla k tracku Girl In The Fire, což byl jen tak mimochodem mega kýč, schody, bary a všechny ostatní prostory se staly útočištěm těch, kteří to vzdali.
Vizuální stránka věci měla rozhodně něco do sebe: pruhy led světel, které povětšinou svítily a blikaly červeně, dotvářely majestátnost celého vystoupení. Na druhou stranu: působilo to přeci jen profesionálně, připomínajíc rockové show velkých kapel. Takže těžko říci, jestli bych nějakou originálně vymyšlenou videoprojekci ocenil více, dost možná jsem se jen neuměl oprostit od zažitých klišé, které provázejí drum & bassové party.
Se zvyklostmi a profesionální deformací pak přišlo
do kontroverze i podání skladeb, které znám jako posluchač a DJ tak
důvěrně, že je mám zaryté pod kůži jako štěnici. Vnímání rozdílu
mezi zvukem vinylu a živého ztvárnění na soundsystému v Roxy mi tak
místy kazilo dojem ze zážitku. Těžko říci, jestli to bylo soundem, který
Pendulářský zvukař u některých tracků vychytal a jindy z něj vyšla
naprosto plochá bublina.
Stalo se tak, že v těch peckách, u nichž jsem zvyklý na mega silnou basu, dominovalo všechno a nic, tam, kde člověk čekal vyniknutí Robova vokálu, se dočkal změti všeho možného, jen ne čisté interpretace. Živé bicí pak zase nebyly těmi dokonalými sypacími beaty, jaké si člověk při hraní Pendulích desek osvojil.
Jak z toho tedy ven? I přes snahu, oprostit se od zažitého, musím konstatovat, že zvuk povětšinou nebyl 100% čistý a dynamický, a tak jsem po chvilce raději nasadil špunty a nechal se unášet atmosférou, vibracemi a k radosti z koncertu mi to plně postačilo.
Po novinkových peckách Mutiny a Different jsem svojí plavbu mezi lidmi vzdal, protlačil se pro tekutiny k baru a zbytek koncertu sledoval z míst, kde se dalo alespoň trošku hýbat, dýchat a existovat. Tarantula i Blood Sugar ždímaly z lidí všechen ten zbytek energie, který jim po pracovním / studijním dnu zbýval. Večer ale stále nenabíral konce: zklidnění v podobě breakbeatové hitovky The Other Side mělo dohru v podobě megapecky Slam a hitu Granite. „Přídavek“ v podobě Hold Your Colour pak už jen udělal tečku za ultra hustým zážitkem.
Koncert Pendulum byl totální show, jejíž velkou část dotvořilo naprosto živelné, rozjeté a pro mě osobně překvapivě akční publikum – každý, kdo miluje tracky tohoto australského projektu, si přišel na své. Co mě rozesmutnělo ještě více než těžká role Philipa TBC byl fakt, že jsme se po koncertu nedočkali ani pokračování jeho hraní, ani setu DJe Mystifa. Ve 22:00 se prostě udělal konec šmitec, bedňáci začali balit, tahat aparaturu do Pendulího kamionu a ochranka Roxy nekompromisně odsouvala návštěvníky směrem k šatnám a nutila k odchodu.
Tento nešťastný konec byl možná zapříčiněn
logistickými požadavky Pendulum, ale možná se s následnou party prostě a
jednoduše nepočítalo. Ačkoli mohl zkazit některým (a hlavně platícím
návštěvníkům) vidinu skvěle strávené a protancované noci v Roxy, já
jsem neskutečně rád, že jsem si mohl koncert Pendulum užít. Po úterní
zkušenosti mám za to, že vidět a slyšet tento fenomén naživo je
povinností každého fanouška drum & bassu. Samozřejmě: Kapacita Roxy
neumožňovala dopřát si svůj metr čtvereční prostoru a pořádně se
vydovádět bez toho, abyste nevráželi do lidí kolem sebe. Koncert Pendulum
by se měl zažít na open airu nebo v hale, kde se dá hýbat, a na zvuku,
jež dá díky své čistotě a dynamice vyniknout všem známým peckám. Přes
to všechno, a ač to bude znít pateticky, mám ze samotného koncertu velmi
silný zážitek a pozitivní pocity maximálně převažují: Pendulum live
jsou prostě boží!
