Ed Rush and Optical – The Creeps
Fakt, že beaty v muzice nemusí být povině rovné, ale různě
pocuchané, polámané a propletené, jsem objevil někdy v roce 1995. V té
době se mi totiž do rukou dostala deska od jednoho ze zakladatelů
drumn_bassové hudby – Goldieho a od počáteční
jedenadvacetiminutové Timeless jsem si ji celou zamiloval. Vyplňovala
přesně ty momenty, kdy jsem chtěl něco poslouchat, ale zrovna jsem neměl
chuť slyšet až příliš čitelné houseové tracky a kosmické tranceové
bzučení bylo zrovna moc nudné. Nový styl hodil na trh nová jména a tak
nezbývalo nic jiného, než je objevit a seznámit se. Nebylo to lehké, sami
víte, jaký hlad tehdy po taneční muzice byl, ale i tak mi prošly rukama
kompilace Artcore, tracky od Doc Scotta, Grooveridera, debutové album Roniho
Size & Reprazent, kompilace Voices Of Drumn_Bass, Jamie Myerson,
Omnitrio a celou stáj Bukemova Good Looking jsem si oblíbil. Už tehdy začali
ti „chytří“ u nás různé odnože nového stylu dělit a tak jsem se
naučil rozlišovat, co je Jungle, Hardstep, Techstep, Drumn_Bass.
Osobně mi více seděla ta klidnější a poslechovější část, i když
přiznávám, že hodně klíčovým momentem pro mě byl právě Roni Size a
jeho album New Forms. Pak mi to všechno tak nějak začalo splývat, zdálo se
mi, že drumn_bass jako celek dost stagnuje, Good Looking produkovalo
pořád ty stejné (na jedné straně zasněné, na druhé Conradem ukecané)
tracky, poslední Roni Size mě zklamal a já si kladl otázku, co bude
s tímhle (kdysi nadějným) stylem dál? Teď se mi však do rukou dostala
dvě CD od dvojice, jež už nějakou dobu určuje, jakým směrem se bude
drumn_bassová odnož – techstep, ubírat. CD dostala název The
Creeps a obsahují jednak pohled na muzikantskou činnost obou autorů (CD 1) a
pro ty, co je moc neznají, tytéž skladby + dva bonusy ve formě setu, kde
můžete ocenit jejich míchací umění (CD 2). Pojďme si nejprve oba autory
představit. Ben Settle alias Ed Rush se narodil v Londýně a jeho mládí
bylo hodně ovlivněno hip-hopovou kulturou a electrem. Rád vzpomíná na
okamžiky, kdy proseděl hodiny a hodiny u tatínkova jukeboxu. Za svoji první
skladbu, která ho vzala za srdce, označuje Rockit od Herbieho Hancocka a
velkou životní změnou se stala návštěva úplně první párty na poli
nedaleko Oxfordu v roce 1990. Vystoupení projektu Spiral Tribe ho tam
muzikantsky nakoplo a on, ovlivněn vydařenou párty, nakupuje pár gramofonů.
No a dál už je to jako z pohádky. Bez přátel to nejde a tak se Ed vydává
navštívit svého kamaráda Nico Sykese v jeho nahrávacím studiu. Už v té
době se projevuje jako talent a tak spolu s Nicem vydají pár white labelů,
aby krátce nato (v roce 1993) Nico založil vlastní label No U-Turn.
Souběžně s tím začíná Ed ještě spolupracovat s Grooveriderovo labelem
Prototype či Goldieho Metalheadz. Plody své práce představuje v mixovaném
setu Torque, které kromě něho přináší práci i ostatních tahounů No
U-Turn – Dj Trace, Fierce i samotného Nica. Kromě nového materiálu tak
mají možnost posluchačům předvést i svůj labelový katalog. Techstep
pomalu dostává svoji tvář a tracky jako Technology či Mothership se
stávají vzorem pro ostatní. Při společné práci na singlu Subway, který
Ed skládá s Domem z populárních Dom & Rolland, dochází k osudovému
setkání. Dom ho seznamuje s dalším členem rodiny
drumn_bassových rytmů – Opticalem. Matt Quinn aka Optical,
pochází také z Londýna a ledacos má s Benem společného (možná
i proto se jim spolu později tak dobře pracuje). Stejně jako Ed vyrostl na
hip-hopu, ke kterému se za pár let přidal i acidhouse. Nějaký čas
vystupoval jako oficiální DJ kapely Spiral Tribe (vida jak je ten svět
malý:-) a stejně jako Ed Rush přišel do styku s Grooveriderem (jako jeho
pravá ruka na albu Mysteries Of Funk) a Goldiem (tomu zase pomohl na jeho mega
opusu Mother). Za jeho vrcholy se dá označit i remix pro Roniho Size. Poté
co ho Dom Angas seznamuje s Ed Rushem, zavírají se do Opticalova studia
Battersea a zkoušejí své možnosti. Do party přibírají kamaráda z No
U-Turn – Fierce a pod jménem Fortran spojují kousek každého z nich do
výsledného tracku. Základem každého úspěchu je samozřejmě mít kde
vydávat, takže jim nezbývá nic jiného, než si založit vlastní label
Virus Recordings a pak už jen trávit všechen čas ve studiu a tvořit a
tvořit. A jak vlastně vypadá spolupráce tohoto dua v praxi? Většinou je
to Ed, který určí bicí složku skladby a basovou linku. Optical je ten,
který se zase po hlavě ponoří do hledání zvuku (čím temnější, tím
lepší), ke kterému pak následně přidává různé 3D efekty. Posluchači
pak výsledek jejich bádání mají šanci okusit na prvním EP Medicine/Punch
Bag, jež se také koncem roku 1998 objevuje na jejich společné debutové
desce Wormhole. Stejně jako dnešní recenzovaná The Creeps vychází stylem
1.disk – nové skladby, 2.disk – set sestavený z nich, plus pět bonusů
včetně remixu Medicine od Opticalova bratra Matrixe! Anglický časopis
Knowledge označuje následně Wormhole jako album roku a souběžně s tím
Optical dostává cenu jako nejlepší dn_b remixér. Na to, že je
jejich tvorba hodně příběhová, naráží i Pete Tong ve svém Essential
Mixu. Na otázku, do kterého soundtracku by svoji hudbu zabudovali, Optical
odpovídá, že si ji dovede představit v nějakém Hitchcockově thrilleru,
zatímco EDovi by seděla spíše v science fiction – třeba v Pátém
elementu :-). Tolik tedy stručně ze života nadějného dua producentů,
kteří by snad mohli vyvést drumn_bass ze zajetých kolejí a
vzhůru k poslechu alba Creeps! První disk nám hned na začátku představí
dvorní raper tohoto seskupení – MC Ryme Tyme. Skladba Resurrection je
přímo nabitá napětím. Strhující rytmus, různé počítačové zvuky,
fascinující je hlavně linka vytvořená z hrozivého vrzání. Překypuje
různými změnami, novými efekty a přemírou nápadů. Ryme Tyme přednáší
jak o život, jeho hlasový projev mi tady připomíná agresivní chování
Maxima Reality z Prodigy. Velkou nevýhodou drumn_bassových tracků
je skutečnost, že osm minut posloucháte smyčku, která se jen ztěží
vyvíjí. Výborné jsou hrátky s ekvalizérem a různé „vrtulovité
odlety“. Novým zvukem pro další track, titulní Creep, se stal tolik
pověstný zvuk druhé poloviny 90.let – jednoduchý písklavý tón, který
drží svoji vysokou polohu téměř celou délku skladby. Rozfázovaný úvod
prohnaný celým pásmem filtru působí pak jako půjčka z tranceových
skladeb. Hodí se sem opravdu dobře a jen naznačuje další možnosti
čerpání nových inspirací. Když dochází nápady, proč nezačít
kombinovat to, co už tu jednou bylo? Opravdu unikátní je sampl
rockn_rollových bicích, využitý čas od času v přechodech.
Zatím mi ty skladby ještě tolik temné nepřipadají, spíše oceňuji
přístup k novým zvukům, nenudí mě a všímám si, že budoucnost bude
zřejmě v nejrůznější rozvrzanosti, která tracky téhle dvojky provází.
White Lightning je Oticalovou sólovou skladbou. Legrační je ten starý sampl
používaný dříve v acidhouseu a později i v počátcích raveových
tracků, tady však několikanásobně zrychlený. Je hezké si zavzpomínat na
samply, které tehdy zněly všude z nedostatku možností a na něž už se
zapomělo. Občasné retro neuškodí:-). Vskutku náročné propletence
bicích, kdy k zajetým postupům přidá Optical ještě své vlastní virbly,
stojí opravdu za povšimnutí. Vokál je už tak zkreslený, že připomíná
spíš ženský hlas, ale protože je spolu s Opticalem pod tímhle trackem
podepsán Ryme Tyme, bude zřejmě patřit jemu a my jen v němém úžasu
můžeme ocenit, jak moc dokážou mašinky vypomoci ke změně pohlaví:-).
Vytknul bych snad jen příliš jednoduchou až nudnou nosnou formulku skladby.
Chek-Out Time má asi nejvíce propracovaný úvod za všech. Vypadá to, jako
by to bylo točené v nějaké hodně industriální továrně s těmi
nejhlučnějšími stroji za zády, pak prolítnou nějaké ostré zvuky
obřích nůžek, zničehonic jazzový sampl trumpety a pak už je to vážně
jízda. To pozadí je hodně originální, stroje hlučí stále a nám už se
rozehrává monolog bicích. Nic však netrvá věčně, zvuky které jinde
neslyšíte jsou tu citlivě vkládány podle matematických zákonů a když
vše přeruší breakdown, znalci jistě ocení, jak si Ed s Opticalem poradí
s výtečným rozjezdem, který vše opět rozhýbe a rozhoupe. Pacman nemá se
slavnou počítačovou hrou společného vůbec nic. Sedmdesát vteřin si tu
odpočinete od klasických bicích automatů. Je to pouze hra chytrých
syntezátorů, jejich zvukových rejstříků a přehlídka nejrůznějších
efektů, z nichž se postupně začnou vyklubávat různé kvílivé zvuky, ze
kterých se všechno zvrhne do hodně temné a minimalistické skladby.
Hardstepový kousek s vynikajícími rozjezdy a pár zkreslených hlasů je
podobný skladbám z Grooveriderova alba Mysteries Of Funk. Mým favoritem je
rozhodně Reach Out. Už jen kvůli tomu naechovanému hlasu. Pokud znáte
Release The Pressure od Leftfield, asi pro vás není tajemstvím, jakou má
takový vokál, pocházející z oblasti dubu a reggae, v sobě sílu. Jsou tu
vytvořeny dva protichůdné světy. Na straně jedné uvolněný hlas, na
straně druhé vražedné tempo, palba automatů a hutný doprovod. K tomu
všemu si přidejte věrohodné hasičské sirény, které se vám z pravého
kanálu přelévají do levého. Skladba, přesycená tajemnými kovovými
zvuky, nečekanými přechody a změnami nálad, je opravdu lahůdkou tohoto
alba. Syringe by diskžokejové ve svém pětivinylovém balíčku hledali
marně. Vychutnají si ji poze Ti, co mají CD přehrávač. Tady je ten
Grooverider cítit ještě víc – vzrušená atmosféra, kulometná dávka
bicích, hodně ponurý track, který by se hodil do nějakého hororu
s černočernou tmou a slabým světýlkem v dálce. Je škoda, že právě
tenhle kousek se na vinyl nevešel, zrovna v setu třeba Koogiho bych si ho
dokázal představit. Je pozoruhodné, jak se Optical s Ed Rushem
neopakují – co skladba, to zcela odlišný přístup s novými prvky.
Hodně strašidelná záležitost! Volně se přeléváme do dalšího tracku a
já poprvé slyším, jinými styly tolik zneužívané, modulované plochy. To
jsem fakt nečekal. Ovšem ne na dlouho, tahle skladba je podstatně tvrdší a
mazlit se s vámi rozhodně nebude. Rock Da House je pojmenována podle
starého samplu, jež se tady přímo umělecky filtruje z nepoznaného
brumlání do výrazných naechovaných výšek. Potkáte tu spoustu kosmických
zvuků, jež prolétávají celým spektrem barev a tvarů a skleněné efekty.
Jako protiklad k těmhle vysokým frekvencím pak působí temné bouchání
netrpělivých bicích. Greed přináší podstatně uvolněnější track, kde
se to s temnýma aranžema tolik nepřehání. Přes sebe se přelévají
patřičně zkreslené ženské hlasy několikrát opakované a celek působí
hodně měkce. Pokud může být drumn_bassový track zasněný,
vypadá zhruba takhle. Čiší z něj radost ze života, uvolněnost, snad
i láska. Záleží na každém z vás, co v hudbě Ed Rushe a Opticala
najde. Předposlední Flightpath a závěrečnou Fast Lane obdařil svojí
účastí Opticalův mladší bratr Jamie Quinn, známý jako Matrix. Ve
Flightpath se ukazuje patřičně zrychlený starý acidový sampl. Mám pocit,
že ho použili kdysi i Prodigy na své první desce Experience. Opět tvrdá
hardstepová škola, různé skřípavé a bublavé zvuky, pár kolejnicových
zvonění, zvuk přelétávajícího letadla a filtrované rozjezdy. Tohle
všechno tu najdete. Jak je již zvykem, mladá krev přináší podstatně
tvrdší pohled na svět. Žádný zvuk tu není nazbyt, každý plní svoji
roli a citlivě využívá momentu překvapení. MC Ryme Tyme dostal možnost
rozloučit se s tímhle albem a patřičně ji využívá. Na pomoc mu
přibíhá i další MC – Basim. Ve Fastlane se hlasově doplňují a trio
Matrix, Optical a Ed Rush má na starosti instrumentální složku. Skladba je
hodně valivá, temná, ale vůbec ne agresivní. Spíše představuje další
možnosti hip-hopového frázování s novými doprovody. Druhý disk si tu
blíže rozebírat nebudeme, protože obsahuje tytéž skladby zpřeházené
tak, aby se daly mezi sebou co nejlépe míchat. Tenhle set v sobě skrývá
i tracky Bleep Bleep a Kerb Crawler, které jsou však plně srovnatelné
s tím, co už jsme slyšeli a zas tolik inovátorským dojmem nepůsobí. Co
se týče mixů, ty jsou prvotřídní a tak jako hrubá záplata na vaši
neúčast na Ed Rushově vystoupení tady v Praze nebo Ostravě, by mohl
společný set s Opticalem stačit…
Závěr: Jak už jsem se zmínil v úvodu, drumn_bass mám rád a
říkal jsem si, že by byla škoda se s tímhle nemainstreamovým stylem
loučit. Má v sobě určité kouzlo a já jsem jen čekal, až ty zajeté
koleje někdo projede o kousek dál. Trpělivost přináší ovoce, takže ti
z vás, kteří chcete okusit, jak se bude tenhle polámaný styl vyvíjet
v novém tisíciletí, utíkejte do vašich oblíbených obchodů s muzikou a
užijte si tuhle encyklopedii na plný pecky!
Myclick