ptal se: M4Y4
Ahoj Kryštofe, vzhledem k blížící
se masovce Let It Roll jsem se rozhodl tě trochu vyzpovídat. Začněme tedy
obligátní otázkou, jak se momentálně vede?
Vede se
skvěle, všechno šlape, jenom mám chvílemi problém ustát nápory
informací, úkolů, telefonů, mailů… prostě klasický stres, který
v pátek konečně rozpustím při kelímku kapitána a poslechu setů těch
nejlepších DJs.
Jelikož jsi členem Let It Roll / Take Control crew, kde funguješ na
pozici PR managera, můžeš čtenářům trochu poodkrýt, co taková práce
vlastně všechno obnáší?
Poté, co se domluvíme na finální podobě akce, zadám grafikovi podklady na
tvorbu flyeru a pošlu ho do tiskárny, zašlu první tiskovou zprávu médiím,
domluvím reklamní kampaně na serverech a výrobu bannerů… během toho
sbírám žádosti o akreditace a vytvářím guestlist, starám se o web
akce, komunikuji za celý team prostřednictvím emailu nebo guestbooku,
snažím se udělat s hrajícími DJs rozhovory a uveřejnit další
články… Nechci nikoho unudit dalším výčtem, takže… v kostce se
jedná o to, že musím zajistit, aby akce byla všude vidět, zajistit
komunikaci mezi námi, návštěvníky a médii… A většinou se stává, že
pomáhám s maličkostmi i při samotném chodu noci.
Je vůbec něco, co tě na této práci ještě občas překvapí nebo
už to máš všechno v malíčku? Nestalo se ti třeba, že by někdo měl
nějaké kuriózní požadavky?
Někdy mě překvapují způsoby lidí, kteří po mě chtějí volné vstupy.
Uspořádat akci a dotáhnout ji do konce stojí nemalé peníze a jejich
návratnost je ze 100% závislá na počtu prodaných vstupenek. Většina lidí
je ale naštěstí soudná, a když už se někdo zeptá, umí tak učinit
slušně a přijme, že si vstupy nemůžeme dovolit rozdávat.
Pokud pomineš pracovní stránku věci, na co se vlastně nejvíce
těšíš na Let It Roll?
Na ten pohled, který jsem naposledy zažil na letním open airu: stovky,
možná tisíce lidí, které se baví na naší party. Pomyslná odměna pro
celý LIR team za dva měsíce života naplněné spoustou povinností a dřiny.
Doufám, že půjde vše jako po drátkách a já si budu moci v 1:30 najít
nějaké sympatické místečko na proskákání setu DJe Frictiona; rád to
protáhnu i na Sub Focuse a samozřejmě na Suxie!
Změnil se
nějak významně tvůj život (krom nedostatku času) či pohled na dnb scénu
jako takovou? Přeci jen, je rozdíl vidět párty z pohledu DJe a
promotéra…
Můj život se změnil už ve chvíli, kdy jsem se stal redaktorem webů; DJing
to dorazil. Ta změna je dost ošemetná, akce se pro tebe stávají
společenskými událostmi, kde dostává přednost pozdravení a poklábosení
s desítkami kamarádů a známých a muzika jde do pozadí – kolikrát ani
nezavítáš na parket. Odstup běžného návštěvníka akce mi chybí, ale
už se nedá nic dělat: zpátky se to nevrátí. Díky DJingu a
spolupořádání akcí se ale můj život změnil do velice sympatického
stádia, kdy už při studiu nemusím pumpovat rodiče a uživím se v rámci
možností sám… Tuhle nezávislost a flexibilitu bych momentálně za nic
nevyměnil. Až dostuduju, zavřu se do kanclu na 40 let!
Rád bych teď odbočil od LIR a spíš se zaměřil na tvojí DJskou
kariéru. Do světa jsi nedávno vypustil další ze
svých setů a dle tracklistu tam najdeme i účinkující na LIR. Můžeš
ho nějak představit? Jak dlouho/na čem vůbec sety připravuješ?
Jednou mě na akci oslovila sympatická slečna, abych zavítal do jejího klubu
v Sokolově. Když přišlo na věc, poprosila mě, ať k této akci umíchám
set, který vypálí na CDs a rozdá návštěvníkům. Uplynul už nějaký
čas, a tak ho jako Lost Illusion pouštím do širého internetového světa.
Neobsahuje vyloženě novinky, spíš v něm vzpomínám na hity
z předchozích let. Příprava mých setů si vždy vyžádá několik
dlouhých večerů a nocí, jsem perfekcionista, a většina z nich je
míchána na počítači v programu Mix Vibes, stejně jako tento. Nemám
k dispozici gramce a všechny plány nahrát mix třeba u Rudeboye, Edisona
nebo u tebe se pořád jen odkládají a nebo o nich jenom mluvím… Sice je
to dost pohodlné řešení, ale chci lidem poskytnout nerušený a uhlazený
poslech setu, což bych v případě živáku na gramce docílil tak na
dvacátý pokus a všechny tracky v něm obsažené si nadobro znechutil.
V profilu mám ale samozřejmě i živé sety z party jako ukázku toho, jak
si rozumím s Technicsy…
stáhni set: Bifidus Aktif – Lost Illusion
Co tě jako DJe dokáže vyhecovat k lepšímu výkonu a naopak, kdy se
cítíš z nějakého důvodu nesvůj?
Vnímavé a rozjeté publikum a nebo publikum, které se nechá rozjet a začne
vnímat, vždy vyhecuje… Když se k tomu přidá kvalitní DJská technika,
je jenom radost za gramcema skákat, sázet placky jedna báseň a úplně se do
toho položit. Tím odpovídám na druhou část otázky: špatné je to vždy,
když není v pohodě technika, v opačném případě stačí, aby pařilo
jen pět lidí, a stejně je to požitek. Naposledy se mi to stalo
v olomouckém miniklubíku Metro, kde když na baru posedává 10 lidí a
dalších 10 postává a houpe se do rytmu, je z toho mýdan jak cyp. Hrálo
se tam skvěle, lidé se bavili a zážitek byl stejně mocný, jako kdybych
hrál pro stovky lidí.
Pravdu máš! Já teď ale vytáhnu něco z tvé historie :) Pamatuju
totiž doby, kdy jsi sázel nestárnoucí staré klenoty a všechny je pak
v jednu chvíli prakticky odložil. Tvé sety se začaly skládat výhradně
z aktuálních hitovek, čímž si na sebe upoutal dost pozornosti a úspěch
na sebe nenechal dlouho čekat. Sice jsi ve starém rozhovoru uvedl, že
hlavním důvodem byla špatná dynamika a drive tracků, ale to je bohužel
způsobeno i neschopností novodobých producentů mít křišťálově čistý
zvuk a raději to, co chybí, dohání skrze hlasitost. Osobně se totiž
nemůžu ubránit dojmu, že šlo o částečně hudební popření sebe
sama – tj. zalíbit se co nejširšímu okruhu lidí, téměř za každou
cenu. Můžeš mě tedy případně vyvést z omylu? :)
Přispěla k tomu kombinace všeho, co popisuješ. Nezačínal jsem s tím,
že budu hrát jen a pouze techstep, moje první desky byly od High Contrasta,
Artificial Intelligence, Marcuse Intalexe, Calibra atd. Sběratelská vášeň
starých techstepů se ale v mých setech v jednu chvíli maximálně
promítla. Za nějaký čas jsem se ale dostal do situace, kdy už jsem musel
přestát hrát jen pro sebe a rádoby vzdělávat lidi starými klenoty –
začal jsem hrát častěji a na místech, kde jsem musel s publikem pracovat a
dát mu i to, co chce – pobavit ho hitovkami. Ten přechod určitě
zapříčinila i inspirace Akirou… a je pravda, že ačkoli on si pořád
drží neuvěřitelný balanc mezi styly, já jsem místy sklouznul až k 100%
hitovkovým setům… A jestli jsem popřel sám sebe? Z určité části
(odložení klasik) možná ano, ale nikdy jsem nehrál nic, co by se mi
nelíbilo a co bych si na party jako návštěvník sám neužil.
Kteří producenti jsou pro tebe aktuálně top a čím si získali tvou
přízeň?
Nejlepší je pro mě už dobré dva roky Sub Focus a nové album mu tento prim
pomůže dlouho udržet – je totiž o krok před ostatními. Dále žeru
Chase & Status – pokud se nevyčerpají, brzy se stanou podobně
oblíbeným projektem jako Pendulum. Na jejich albu More Than Alot je x poloh…
a jejich dubstep? Nádhera! Moji lásku ke klasikám, o které jsme se bavili
výše, spolehlivě zaplňuje Icicle a samozřejmě miluju Breaka (i když už
jsem se v jeho tracích začal nedávno ztrácet). Taky mám slabost pro
Brooklyna a nemůžu dospat jeho nové album. Čerstvě jsem pak u vytržení
z nového EP od Shock One na Viper, žeru Culture Shocka, Brookes Brothers, DC
Breaks, Spectrasoul, Metrika a nikdy, ale doopravdy nikdy nezklame Noisia.
Asi to nikdy nepochopím, ale proč třeba žereš TCho, připomíná ti
snad tvůj oblíbený vyzváněcí tón na mobilu? :)
TC už je pro mě pomyslnou hranicí, clownovatější věci už si nekupuju a
nehraju (i když třeba Killers Don't Die od Hazarda mě náramně baví). TC
má nadhled, je s ním sranda a chytře provokuje (viz. Where is My Money?,
Rock/Pornstar, Game Over), a hlavně umí vykouzlit povedené dancefloor
trháky: Borrowed Time, With Me or Against Me nebo Flatline mě prostě chytly
za srdce.
Pro zvědavce dáme ještě trochu bulváru. Málokdo ví, že sdílíš
s Rudeboyem společný pokoj na studentské koleji. Jaké je soužití
s tímhle populárním blonďákem? Kdo komu dělá snídani do postele?
Tohle je to nejlepší, co mě za poslední dobu potkalo! S Rudeboyem se
skvěle vychází, neexistuje nic, co by mi na něm vadilo (akorát nechápe
můj smysl pro prdění a dělání sendvičů ve dvě ráno, které musí
povinně jíst…). Je radost, když vedle sebe pracujeme, spravujeme Shadowbox
a konzultujeme jeho obsah, posloucháme sety, tracky, nakupujeme desky… a nebo
třeba jenom zevlujeme, nervujeme se ze života, práce, školy a pak se trošku
cinknem… A snídaně? Rudeboy snídá většinou jen kafe, eventuálně kafe
a pribiňáček a vstává podstatně dříve než já, protože chodí poctivě
na všechno, kdežto já volím raději odpolední semináře – ve
snídaních se míjíme. Jinak se skvěle doplňujeme: jeden vaří kafe a
dělá sendvič, druhý nalejvá Morgena, krájí limetku a vysekává led. Jsme
sehraní lépe než dva manželé – miluju to!
Tak pánové jsou na sendviče, zajímavé. Nedostavuje se přecijen
někdy ponorka? Případně nedošlo k tomu, že jsi měl chuť ho přiškrtit
kabelem od sluchátek, když ti ráno kručelo v břiše, protože ti snědl
posledního Pribiňáka?
Ponorka v žádném případě, ale s tím posledním snědeným
Pribiňáčkem se to doopravdy stalo. Naštěstí už byl Rudeboy dávno ve
škole a skončilo to pouze výhružnou SMSkou.
Tak ti děkuju za rozhovor a určitě se uvidíme na Let It Roll, již
tento pátek!
… už jen dvakrát se vyspíme! :)
