text: HACKENALIEN
Veelkáá hala. Hlasivní masitost. Tisíce lidí. Monstrozní šamanská hlava
(vlož průběhový nedokonavý tvar slovesa vzplanout) úprosně dozorující
vše kmitající i nedýchající. Zpocené i netrpící. Mává na mě
očima, ale já jsem si vzal špunty do uší. Modří však vědí, že těch
náhod je poslední dobou trochu moc. A všimli jste si někdy, že nejvíc
náhod se děje poslední rok vašeho života?
Že ztrácím dotek, jsem necítil už delší dobu. I tak se vám nechce
pustit. Ano, nemám rád telefonování mobilem. Potkáme se ve třetím vagonu
metra. To je ten prostřední. Na jezdících schodech se vzedme vlna
nadšeného nabuzení; lidé zespodu povykují na ty nahoře i naopak a
svědčíme tak eskalaci positivní vibrace natěšených mladých – všechny
nás to táhlo vzhůru (k výstupu ze stanice, pár metrů k hale konání).
Někdo projde, někdo je; někdo neví, někdo žije.
Vendettu jsem nechal po dvou panácích kapitána Kámoše v baru. Její
resuerekce je v pohledné době velmi nepravděpodobná. Hippor se stal stínem
sám a sebe. Hacken se po propadu o čtvrtstoletí zpět dal k milosrdným
sestrám, však když jsem mu pustil Take Me To The Hospital a Warrior's Dance,
přiznal, že měl narozeniny. Není krásnějšího umístění party-hangáru
než deset metrů od metra (ne – nikdo neříká metru „krtek“,
„podzemka“ nebo nějakými dalšími mongoloidismy, jak se mi občas někdo
snaží vnutit, a tramvaj je tramvaj a ne „socka“, vy idioti; ano). Sladné
jako perutě v balustrádě vévodkyně Keiry. Ještě se neohlížím.
Ochotnickou silou
lepíme plakáty mezi desítky dalších. Dírami v hlavě vstřebávám
povodeň jmen, která budou přivezena v naše kraje a směju se tónům, jež
ke mně doléhají zevnitř. Jsem zjevně blízko dalšímu Katchinu pokusu
o hraní. Je mi líto té masy lidí stísněných ve vstupní frontě, když
vidím ten hrozen zmačkaný k prasknutí, aniž by měl šanci se vyhnout
(obému). Lhal bych však, kdybych tvrdil, že mě Cant Punish Me (2007?)
nepotěšila. A MrHappy s Loud&Dirty považuji za prima povedené
úchylárny. Zpotvořen mládím živých koncertů, stagedivingem překonám
dav einz-zwei-polizei. Vstupte, sestry, lákají nás. Že by země za
zrcadlem?
Osobně si skutečně myslím (= přeskoč
odstavec), že šatna pro takto velké a nevyvoněné akce je milosrdenstvím
pořadatele. Každý by se měl zařídit tak, aby ji nemusel využít. Nejsme
na debilní transmission, nebo snad někdo z vás viděl na plakátech Let It
Roll nadnárodní sponzory, z jejichž peněz by se dalo něco jako šatna pro
x tisíc lidí utáhnout ke spokojenosti všech zákazníků – to by
znamenalo zaplatit circa třicet lidí na celou noc jen na obsluhu v šatně.
Haha. Z čehož plyne: nikdo nemá nárok si stěžovat, že ze sociálních
dávek si nekoupí Porsche 911 Carerra 2 (občas mám raději Carreru 4).
Hangár za králičí dírou je úchvatný, hlavní stage září zvukem a duní
barvami světel. Zpod ní je cítit vřící kotel rukou, hlav a jiných
končetin nadšeně se usmívajících na dje Freshe (viděl jsem to
v zrcadle). WC nepřetékala, v průběhu noci už ani moc nevoněla; ale tak
na rovinu: kdyby tam někdo dal vonítka, během hodiny budou rozkradena. To by
nezachránila ani cedule „Češi nekrást tady". Takže jdu na to jako první
a s klidem neživého vkráčím v ústrety sonického moře, zpod jehož
hladiny se následujících šest hodin nevynoříme. Pohlcován přílivem –
mi dojde – započalo hledání.
Kde to hledat, čím to hledat, jak to hledat, proč to hledat – co hledat?
Na kraji davu zírám přes hlavy a ruce. Vnímám hrudí, těkám očima.
Narážím kapuci a zapínám nohu. Fresh spouští intro. Směje se a září.
Jakes poskytuje hlasovou podporu. Tolik lidí, ach. Tolik nadšení.
Nepotkávám agresi. Občas mašťáctví. Jak poznám, jestli to, že mě nikdo
nepolil pivem, je náhoda? Každou chvíli se otáčím, nebo jen těkám
smysly. Je to ve vzduchu nebo v lidech? Proč mě to furt obchází? Nebo
míjí? Koho to probůh zajímá…
A hurá na druhou stage (Fresh dal Timewarp a já tak mohl s klidem
v nejlepším skončit). Teebee akorát začal. Bass. Hodně basy. Méně
světla. A kopák! Skvěle. A nestihnu to, prostě to všechno nestihnu. Nejde
to. Nejde. Ale to je od kdy důvod k rezignaci? Pozorně sledujte, jak který
DJ využije možnosti hrát více specifickou selekci vzhledem k tomu, co (se
dá čekat, že) davu nabídnou ti druzí. Přesně zde Teebee exceloval.
Zřetelně osobitý a vyhraněný pokrm, jehož jsem byl svědkem, vyčistil
pole od naslouchání a kontemplaci neochotných jedinců. Tohle nebylo zadarmo
a o to větší to mělo cenu. Ne, neprotiřečím si a pokud to někdo
nepochopil, tak neumí číst (ne, opět si neprotiřečím). Samozřejmě, že
Teebee občas přispěl eskalátorem pochopení skrze své scratche či Warrior
(Spor rmx) či vypečené vip breakova remixu Submerged. Najdu to?
Úkopy, netypičnosti, matoucí odzvuky, namazané prohlubně. A do toho
najednou nakopne Kerbcrawler (klasika.), yummy. Ten chlapík zatraceně dobře
věděl, co dělá a svou pozici dokonale využil. Nehrál na jistotu, nýbrž
na Vánoce. Dárky to byly krásně i podivně zabalené, ale to
rozbalování..a ty vnitřky..takže i kdybyste poslouchali záznam, tak to
stejně nedopochopíte, jelikož s křížem po funuse je prostě pozdě. Tak
jsem se vrátil na konec Freshe s jeho mainstreamní selekcí. Sympaťák.
Proč nehraje víc DJek?
Tančíte napříč davem, do vokální hospitálnosti míchá remix The Code, a every now & then ji zahlédnete mizet. Takže vprostřed předku davu jsem obklopen nadšeně přeskakujícími účastníky. A teď již neuniknu reflexnímu intermezzu. Takže třeba sedm let zpět. Klidně taky čtrnáct nebo pět. Šest. Deset. Věděli jsme, jak velké akce se v Anglii pořádají. Přišlo nám to nereálné – tolik lidí užívajících dnb. Zkrať to! Ok, pointa: lidí ochotných přijít na akci, kam by pak šlo pozvat víc než jedno zahraniční jméno. Nebo dokonce tři, nedejbože sedm. O sponzorech nemluvě. A najednou se ten „sen" splnil. Jen mu přibyly ty uvozovky. Hledám ještě?
Tak s chutí do toho svlékání. Zas tolik světla tu není. Pár reflektorů.
(Byli jste snad někdy na takto masné akci ne?) Léta čekáte na tu noc a pak
přijde..a je ňák divně zmalovaná. A vám to somehow nesedí. Bohužel
okolo vás je čtyřicet devět dalších, kteří to žerou skrz-na-skrz.
Jistě-, je to vinou High Contrasta a díky Pendulum. Kteří navázali tam,
odkud byl Roni Size v půlce 90s svržen. Třeba, ne. Očividně je chyba
představovat si takový gang-bang v rozměrech intenzity intimity
jeden-na-jednoho. Čím víc hráčům chceš vyhovět, tím víc zploštit
musíš nabídku. Znormalizovat. To slovo nemám rád. A nikdy nebudu. Bez
jistot nejsou mantinely pro hledání.
A je snad něco špatně? Přijde Vám snad něco špatně na lidech, kteří
jsou šťastní v řetězech svého zážitku, který se jim dařilo na Let It
Roll realizovat? Hráli snad Fresh, Limewax, Teebee či Subfocus takový
„ne-drum'n'bass" jako umí plno těch vypatlaných dutohlav, které se někde
omylem naučily ovládat pár knoflíků a hned se lepí na dnb a bohužel jim
to dost kokotů sežralo i s navijákem-? To, co začalo jako rozverně
úchylné překročení hranic, se zvrtlo v odporný nádor nerespektující
sedmnáct let historie. Žádný jiný žánr tak dlouho neodolával. Nebo je to
jen přechodná chřipka. A koho to žere? Máme dost subžánrů. Tak jen
přestanu říkat, že mám rád dnb a začnu říkat, že mám rád
hard/tech-step. Proč se mi stále připomíná…a je v oněch světlech blond
nebo brün? Zrzka těžko.
Kompromisy, že. Na to slovo si vzpomeňte, až uslyšíte hrát Frictiona. Bez
nich by to nešlo. Promoterův úděl. Autorova možnost. Návštěvníkova
koupě. Radikální rozdíl zůstává. Tahle akce je výsledkem letité dřiny
hrstky lidí, kteří to nedělají pro sebe, ale pro hudbu. Nebo vášeň pro
ni. Ne pro výdělek. Protože na pořádání dnb akcí se vydělat nedá. To
je to, co odlišuje naší scénu od ostatních žánrů. Je totiž stále
ještě „naše". (A taky vždycky bude, poněvadž dnb se do rádií a tv
nikdy nedostane. A když ano, tak to už ale není dnb. Dnb není stravitelné
pro většinu a nikdy nebude.) A bude taková, jakou si ji uděláme. Což je
důvod, proč smažky scénu těžko ohrozí: a) se jim vždy bude líp smažit
na rovnobeat, b) těžko kdy stvoří něco vliv-majícího. Ahoj, kreténi.
(Ponaučení: nehledej v zrcadle)
MC Jakes ukázkově předvedl, za jaký tým kope, když dělal MCho nejen
Pendulum nýbrž i Freshovi. A buďte si jisti, že za to nechtěl
dvojnásobek honoráře. Fresh dal na závěr dobrou mordu, něco mezi Chainsaw
a zapomenutou vip verzí Distress Signalu. Opět zářil skvělou náladou a to
pak ještě (jemně přilitý) lezl Subfocusovi do setu s mikrofonem a dál
rozvěšoval úsměvy na stovky obličejů. Týmová atmosféra. El Hornet
z Pendulum už dlouho preferuje selekci zaměřenou na lidi jdoucí na jméno
„Pendulum" na úkor mixážní techniky. Hezké živobytí, že. Aspoň se
netváří, že dělá umění (no, Katcha taky ne). Ale zahrál mi remix té
nakopávací kytarovky, mi udělal radost. Teebee zakončil atmosféricky deskou
na pomezí wormhole a subtitles. Delikatesa.
Narozdíl od techna, trance-u nebo třeba
hiphopu. Na nich totiž parazituje x obchodníků a businessmanů, kteří tyto
žánry (hudby) používají jen jako prostředek k vlastnímu výdělku. To se
odráží v hudbě samotné. Parazitace (která ony žánry zprznila do
odpudivosti dnešní podoby) na původní přirozené kultuře. Sorry, ale akce
jako prázdná senzace bílé barvy nejsou nic jiného než produkt vyrobený za
účelem vzbuzení fiktivní potřeby a její následné uspokojení konzumací
onoho na míru ušitého produktu. Prostě debilní diskotéka. Naštěstí
další důvod, proč dnb nikdy nebude vyhledávaným obchodním artiklem.
Strach a trapnou potřebu sýčkovat mi to však neumenší. Jaký osud asi
čeká dubstep? HA.
„Are You afraid? What is it You fear? The End of Your trivial Existence?" Až
tímto genialním kouskem (Warehouse VIP; Audio) mě chytili Black Sun Empire.
Do ní Breach, Exit Civilisation, Bullet Time (Spor rmx)..nemám výhrad, ale
bohužel set celou dobu v takto sympatetickém tempu nehrabal. Pozornost na
kýžené úrovni po celou noc udržet nejde. Frčícím to neva, ti jen
reagují na světlo a zvuk. Po závěrečném Arrakis jsem promeškal začátek
Limewaxe úprkem na Frictiona, neboť jsem přes stěny vycítil, že hraje
killer Chubrub (Virus!), och slast. Rval do něj tease Mr.Happy (původně mix
Andyho C).. Hrál ze tří gramofonů a talentovaně je využíval. Techniku
umí, no. Takže jsem stihl ještě konec začátku Limewaxe, který tam
neuvěřitelně prasil Agent Orange. A už tam jebal předkoberce hardcoreové
dimenze. Šli jsme za vzduchem. Neklid přerůstá ve vyhráblost.
Distingvovaný hovor o estetice dívčí krásy a nadhodnotě přirozenosti.
Friction nám k tomu hrál. Bohužel zrovna tu pasáž
aktuální-uk-kvák-demence. Aspoň ten tease Planet Dust. Ať si kokůtek
krajčo zpívá sebelíp a kapela mu hraje sebelíp, sračka zůstává nehodna
pozornosti, i když je sebelíp zahraná. Takže ať si hraje sebelíp na tři
gramce, dokud z toho cítím nula osobitosti, tak je mi líto. Nevěřím mu
to. „zahrál" jistě skvěle. Kopie může být klidně kvalitnější
originálu, leč navždy zůstává kopií. Sbohem a šáteček. Ale Vault si
nechám líbit kdykoliv. Copak tady se dá něco najít-?
Oceňuji výtečný design hlavního podia, obzvláště prapory pověšené po
jeho stranách od stropu, na něž světla kouzlila barevné proměny. Bravo!
Videoprojekci (vpravdě ničím neimpresní) nad podiem druhé stage mi porůznu
třidéčkoval sloup. Úsměvná dekorace – ten sloup – můžu si
simulovat tekkení podmínky a schovat se za něj, abych neviděl Dje, jo!
Samozřejmě: to nebyl objektivní popis Frictionova výkonu. Nedokážu se
přinutit do objektivního posouzení někoho, kdo hraje jen to, co se líbí.
A nějakou návnadu v podobě „deepové" pasáže pro pseudointelektuály mu
nezmastím. Jistě někdo pod článkem mi vysvětlí, o čem byl Frictionův
set. Děkuji. Asi už nenajdu.
Limewax se s tím z taxidermického hlediska nepáral. Prostě to rozstřelil
zevnitř. Vlastně jsem nikdy neslyšel naživo Hardcore. Tohle už nebyl
drum'n'bass – ten posloužil jen jako odrazový můstek k sonické výpravě
Cortezova (sorry, mám radši Hernanda než Francisca) typu. O to
zajímavější a mozkově stimulativnější bylo sledovat proces, jakým
k těm hc věcem došel (parní ledoborec nechodí, vím). Málo mlhy na můj
vkus. Předkus mám v mezích. Víc mlhy prosím. Je to polámané naschvál,
nebojte se toho.
Prznil; cíleně znásilnil ony věci (formu dnb tracku) zevnitř. Pak je
(různé prvky dnb tracků) začal házet okolo, aby je posléze zbombardoval
bucharem (taková ta věc, co se s ní umlacují kostky chodníku)
headbangerovského beatu čistého Hardcore-u. Možná nevěděl, co dělá,
nebo dělal něco úplně jiného. Je mi to jedno, konečně jsem u nečeho
musel trochu napnout mozek. Ano: ze záznamu (mp3, aha) mnou popsaný prožitek
nezažijete. Bez zkušenosti (a bez mozku) rovněž ne. Skončil mírně:
Vigilante VIP. Znáte..jak když něco hledáte, najdete něco jiného.
A stejně to hned zmizí. Kouř a zrcadla.
Ano, vím, na prznění není nic hezkého a líbivosti nic špatného. Od
Subfocuse jsem nečekal příliš, o to rozjařenější jsem byl z jeho
výkonu. Konečně hrál zase s chutí a jeho novinky měly šťávu. Vrcholy:
a) dvě desky v nichž sebral typicky dubstepový zvuk a „zdrum'n'bassoval"
ho (tj. vyroztáhnul ho a přetavil do podoby, v níž dává nový smysl a
vytváří nový efekt; žádné trapné módní copy&paste); čímž se
sice dokončil kruh a drum'n'bass už do sebe nasál všechny možné inspirace,
ale co už. b) přesvědčil mě, že má cenu ho ještě sledovat a to po
tolika ztrátách vždy potěší. Proč zabíjet čas horším, když můžete
zvolit nejlepší. Volba neideálního vždy vede k vnitřní
nekonsistenci.
Zahlédl jsem
i pár úchvatných zlomených nosů, zbožňuji je a jejich nositelky.
Vzhledem k tomu, že jsem vám sdělil jen vnější část o-hledání,
nemohlo vám nedojít, že bez té druhé to nerozlousknete. Děsí mě kolik
akcí se teď pořádá. Je to důkaz mé opotřebovanosti a čas nástupu
nových, lepších. Těším se na ně. Nebo jsem jen potkal něco lepšího.
Krásné to bylo. Není těžké chytat se, nýbrž nechat žít. Želením té
krásy bych ji zradil. A že to není lehké? Obtížnost easy je pro děti,
z ní uspokojení nevykřešete.
Subfocus ve finále podpořený „MC" Freshem vraždil finálními verzemi
svých produkcí. Na barech neměli Lipton Green Ice Tea. Jen citronový.
Trapné. Pak bych si mohl stěžovat na absenci nějakého „Rave 91–94" DJe.
A psát o tom, jak jsem se smál partičce zahlédnutých kindersteinů. Nebo
jak jsem nestihl Akiru s ImCyber. Nebo o vymatlancích rýsujících lajny
u zdi. Nasrat. Skvělá akce. Až na tu vypatlanou potratzasluhující
rádobyfotografku, co si mě fotila s bleskem i přes mé výslovné důrazné
vyjádření, ať toho nechá. Sorry, ale proboha přestaňte už tenhle
degenerátní neřád podporovat. A jestli umí fotit – je to snad omluva
pro absenci základní slušnosti? Uvidíme se na The Upbeats a letním Let It
Rollu, tam by se mělo jezdit povinně.
Pendulum: Blood Sugar intro->Showdown…Fasten Your Seatbelts+Outta space
boot, Smash TV, Blood Sugar original, 2.singl, „cant wait for you", granite
s vlozkou Master of Puppets pendulum remix..loud&dirty…nekde jeste
tarantula,slam,atp
BSE: …warehouse vip,Breach,Exit Civilisation,Bullet Time spor rmx,??,The
Bane…Planet X (VC remix), Plague (Hive remix), něco z Endangered
Species..dubstepově zprasených pár pecek..Hideous VIP, Block Control
VIP,??,Arrakis.
Subfocus: Rock On (nová verze), Timewarp VIP 2( BOOOH!), ??, neue subfocus
„get down"(!!!), Triple X (final verze) s teasem kváklosti, Chubrub!!!, Cold
Champagne, neue subfocus (chill out one),turbulence,??,nová verze Follow the
Light s vokálem + If We Ever, „right or wrong", Xray (!!!), Pieces… Pacman
(upbeats remix), freshjohnobidnost, silena zdubstepnelost (TOTAL!), facade
remix, world of hurt (BOOH!), ???, ???, borrowed time vip + swamp thing (ten
track maká furt výtečně), „you know what you dont know“, outtaspace,
nu:subfocus, nows the fukkkin time (fresh mu to zrewindoval), music club,
killers dont die, let the story begin + planet dust