text: M4Y4
Ve výšce nad vraty se týčí majestátný název Off-key. Jo jo, je to
přesně to magické složení slov, ze kterého nejednomu z nás naskakuje ta
nejhrubší husí kůže.
„No kde k čertu jste? Nemám na to celej den!" zahřímá zpoza plechové brány, která je uzamčena visacím zámkem, jistícím tlustý kovový řetěz. Pozvolna sledujeme, jak se řetěz párkrát pohne, zámek se zatřese a s cvaknutím vše povolí. Dveře se otevřou a my spatříme samotného Pana továrníka, kterým není nikdo jiný než-li Raiden. Ten letmým pohledem překontroluje, jestli dorazili všichni a zase za námi s cinkotem uzavře bránu. Sotva dozní chrastění řetězu tak klišovitě spustí: „ Vítejte v naší Firmě, jsou to už přesně 3 roky, co jsme započali výrobu. Vy dnes máte jedinečnou možnost vidět, jak to u nás vlastně chodí a jaký kus práce za námi vlastně stojí. Následujte mě prosím." Pan továrník vykročí pravou, tak jak to má ve zvyku. Následujeme ho po kamenité cestě, kterou lemuje hliněná zem a povadlé trsy trávy. Více pozornosti však většina z nás začne upírat ke tmavému komplexu, který se pozvolna vynořuje na horizontu a s každým dalším krokem se přibližuje. Cesta po hrbolatých kamenech vede přímo ke vstupním dveřím. Očekávání dosáhne vrcholu ve chvíli, kdy Raiden chytí za kliku a s vrznutím pantů se otevírá cesta do pohádky, jeden by řekl, že je to tu jako v čokoládovém království, těch pochutin co se tu bude skrývat za každým rohem či temným koutem.
„Tak jsme tady, tady se to všechno děje." ukáže prstem směrem ke dveřím s nápisem The Firm. Raiden projde dveřmi jako první, ostatně je tu doma. V tu chvíli začne do uší proudit směs zvuků z jeho vlastní výrobní linky. Prohýbající se plechy pod vahou těžkých strojů vydávají čas od času zvuky, jako by pamatovaly precizní opracování samotného Kemala, řetězy cinkají a z tunelu opodál je slyšet houkání závodního vlaku, který pravidelně vozí zásoby materiálu pro výrobu. „Jdeme dál, teď vám ukážu, kde dělá Propaganda, v poslední době mu jde všechno pěkně od ruky, mám z něj velkou radost" Zvuky utichnou hned, jak poslední zabouchne dveře a všichni se vydáváme po schodišti dolů, do nitra komplexu.
Procházíme úzkou chodbou, kterou lemují tlusté betonové stěny.
Zastavujeme u dveří, nad kterými visí varovná cedule s logem
radioaktivity a nápisem Vstup pouze v ochranném obleku. Z interkomu se ozve
hlas: „Navlečte si prosím obleky, které jsou přichystány po vaší levé
ruce" Jakmile jsou všichni oblečení, tlusté olověné dveře se pomalu
otevřou a jsme vpuštěni dovnitř. Propaganda spustí „Nemám moc času, ono
to Polonium
210 je dost nestabilní", sotva dokončí větu, pracovní panely
se rozblikají všemi barvami a upoutají tak zpět jeho veškerou pozornost.
Otočí se k nám zády a rychle mačká knoflíky, jeden za druhým, jako by
se jednalo o nějakou novou formu hudebního nástroje. Zvuk pulzující
energie je tak dokreslován stisky tlačítek a naším rychlým a netrpělivým
podupáváním, kdy už si na nás pán v antiradiačním obleku vlastně
udělá čas. Zvuk z gumových bot byl na plechové zemi asi natolik
zřetelný, že se otočí a řekne:, „Smůla, mám práci, beztak jste tu už
moc dlouho, běžte prosím do dekontaminační komory a pokračujte
v prohlídce". Nezbývá nám nic jiného, než-li uposlechnout a jít
zpět.
Sotva se převlečeme, vidíme Raidenovu zvednutou ruku s medůzou, kterak kyne
směrem přes dlouhou úzkou chodbu. „Teď se podíváme do východního bloku
našeho závodu." Dotrmácíme se do haly s jeřáby a jinými nakladači.
Ticho tu protíná jenom staré puštěné rádio, ze kterého vyhrává
radiostanice Prevorot.
Raiden se rozhlédne, chytne za kšilt u čepice, pohne s ní dopředu a
dozadu a dumá, kde má svoje pracanty. Po chvíli si všimne nohy, která se
vynoří zpoza pultu a vydá se směrem k ní. Za ovládacím pultem se krčí
Limewax s Proketem a nenápadně upíjejí z flašky vodky. Raiden mocně
zahřmí: „Co tady chlastáte, koukejte makat, matroš se sám nedoveze!" Oba
na povel vyskočí a zatáhnou za páku na panelu. Závodní vlak rozsvítí
světla a se skřípnutím dveří mizí Proket s Limewaxem do jeho útrob a my
s nimi. Mašina nahodí motor a oba tryskem vystřelí od zásobovacího
perónu. Jeden by řekl, že je to stroj podobný Proketově soukromé
Lokomotivě. Jenom Limewax asi přidal do výbavy svoje tlumče, takže krom
pravidelných tupých ran člověk ani neví, kdy mašina brzdí, i v kabině
je nezvykle větší ticho. Ale jede pěkně, to se musí nechat. Po chvíli
začne vlak brzdit, Raiden vykoukne z okýnka se slovy: „Chlapci nás vyhodí
v další části komplexu, alespoň nebudeme muset jít pěšky".
Po chvíle kličkování v křivolakých chodbách se dostáváme k místnosti
s označením Kontrolní místnost pro ražební stroje, odpovědný
vedoucí – Audio. Všude je cítit vůně oleje stékajícího po obrovských
ražebních válcích. Ty dopadají v pravidelných intervalech na výrobní
pás jen do chvíle, než se na okamžik zastaví a začnou nečekaně chaoticky
bušit i do výrobní linky, ze které odlítává jeden šroubek za druhým.
Audiovi se v tu chvíli orosí plešatá hlava, zkoprní, okamžitě se vrhne
k počítači a začne něco zuřivě vyťukávat na klávesnici. Zlostí ze
sebe vysouká: „Zatracenej update!„ Z PC speakeru se po chvíli ozve:
„Systémová analýza zahájena........Error“.
To už je evidentně finální kapka, ve vzteku vezme kladivo, které má po
pravé ruce a ze zoufalství začne mlátit i do klávesnice, hlava nehlava.
Raiden se jen lišácky pousměje a vyvádí nás raději pryč. „To víte,
občas se nějaká ta chybička vloudí, ale my jsme připraveni na vše. Nyní
mě následujte, půjdeme na Technologický úsek."
Uděláme pár kroků a na zdi se objeví nápis Technologický úsek –
hlavní inženýr Current Value. Zajdeme doprava za roh k vyztuženým dveřím
a projdeme první, zatímco nám Raiden drží dveře. Current nás pozdraví
pouhým „Dobrý den" a odmlčí se. Dřív než se Raiden stačí zeptat, co
se děje, tak mu Current jenom ukáže na rudě svítící diodu pod cedulí
RM
Bleeps na jeho laserové pile. „Omluvte mě prosím na chvíli,
hned pak budeme pokračovat." Current vezme do obou rukou laserovou pilu a
čeká, zatímco Raiden usedne k ovládací konzoli a začne něco vyťukávat
do starého počítače. Ten mezitím vyluze zvuky jako ze starého herního
automatu. Current si všimne zeleně blikající RM kontrolky a začne řezat.
„Je to dobrý, můžeš přidat" Raiden neváhá a spouští hlavní sekvenci.
Pila jede na plnný výkon a Current rozřezává jeden kus roury po druhé,
které pak s kutálivým zvukem rychle sjedou do předem připraveného žlabu
pro další transport. Current zvedne palec na ruce, ukazujíc otřepanou
jedničku: „V pohodě, už to zvládnu sám". Raiden vstane od počítače a
otočí se směrem na nás. „Teď vám ukážu, co schováváme u nás
v hangáru". S nechápavími výrazy plnými očekávání se tedy vydáme
dál.
Na platformě stojí gigantický mech, který dostal jméno po jednom
z titánů – Atlas.
Jeho zbraňové systémy byly sice deaktivovány, ale jeho válečná píseň
tady zní i nadále. Khanage s Resoundem usedají do rozdrbaných křesel
v kokpitu a mačkají tlačítko k zapalování. Motory mocně zaburácí,
z výfuku vyjde hustý černý dým a Atlas se probere k životu. MC
Stapleton popadne mikrofon a hlásí stav po zážehu. Obrovské kovové nohy
se dají do pohybu, země zaduní pod tíhou každého dalšího kroku
několikatunových mechanických končetin, tep se nám zrychluje, oči a ústa
otevřená dokořán. Stojíme strnule, v němém úžasu a do mysli se mi
vkrádají myšlenky, co za zkázu toto monstrum dovedlo rozsévat v dobách
svého bojového nasazení. Co se to děje? Aha, Raiden mě tahá za triko:
„Budeš tu stát další tejden nebo můžeme pokračovat?" Ve stejnou
chvíli si uvědomím, že ostatní ze skupinky téměř opustili hangár.
Poslušně zrychlím krok a mizím ve stínu chodeb vedoucích
k laboratořím.
Raiden se zastaví před prosklenými dveřmi s kázavě vztyčeným prstem a
praví: „Prosím vás všechny, buď te v klidu a nepokládejte zbytečný
otázky, SECT pracují na dost důležitém experimentu". Téměř neslyšně
otevře dveře, vejdeme dovnitř. Vidíme 3 vědce v bílých pláštích
postávající mezi kójemi, které jsou naplněny nějakým druhem barevné
tekutiny. Náš zrak však stejně nejvíce upoutá jejich obsah. Uvnitř je
totiž něco živého, dravého, co požírá bleskovou rychlostí vstřikovanou
potravu. Jeden z vědátorů nám před očima zamává deskami s nápisem
Evolve,
čímž přeruší naše upřené pohledy na kóje: „Zajímavé viďte?
Pracujeme na experimentu urychlení evoluce živých organismů. Zjistili jsme,
jak to bude vypadat s našimi kmenovými buňkami za další stovky let. Dle
posledních výsledku se lidé stanou agresivnějším druhem, než tomu bylo
doposud. Kolegové si tento objev vykládají formou biblické glosy a
s nadsázkou prohlásili, že lidé nebudou hříšníky, ale sami
ďáblové.„ Opravdu pozitivní představa, ale co to je ke všem čertům
za zvuk? Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si dvou obřích centrifug.
První z nich se pomalu roztáčí a do druhé se vkládají poslední vzorky
ve zkumavkách. Odstředivá síla na prorezlá ramena dělá svoje a spoje
které mají ta nejlepší léta již dávno za sebou tak vydávají
pohupováním skřípaví zvuk měnící se v závislosti na rychlosti . Sotva
se chci otočit zpátky na vědátora, vidím už pouze záda jeho bílého
pláště. Prý že jdeme dál, na poslední část prohlídky.
Pomalu se šouráme rovnou chodbou s nízkým stropem, podél rozpraskané zdi,
k prosklenným dveřím, kterými prosvítá denní světlo. Vyjdeme ven na
dvůr, kde u velkého traktoru s valníkem stojí opět starý známý Current
Value. Ten si zrovna oprašuje maskáče a špinavé kanady. Pak smotne cigáro
a s ledovým klidem pronese: „Dneska jsem toho udělal už dost, dám si
voraz, žádnej hárdkór už dělat nebudu“ . Symbolicky poplácá traktor po
přední kapotě, na které je oprýskaný bílý nápis Wulf
a usedne za volant. Otočí klíčkem, motor těžce zachrochtá a traktor se
pomalu rozjede. Raiden mávne rukou jako gesto pro šťastnou cestu a odvádí
nás pryč. Ještě nějakou tu chvíli slyšíme chrochtající motor a
cinkavý zvuk, to když se kusy železa na valníku hýbají při jízdě po
nerovném terénu. Vše pak pozvolna mizí v dáli, jenže to už kráčíme po
stejné cestě, která pro nás byla ještě před necelou hodinou prakticky
neznámou.
Raiden se zastaví u vstupní brány, pro jistotu nás všechny ještě jednou
přepočítá, jestli někdo nechybí či se náhodou někde nenápadně
neukryl. To víte, Off-Key know-how je originální a na trhu skoro
k nezaplacení. „Doufám, že se vám dnešní prohlídka líbila a třeba se
někdy zase jednou setkáme. Teď už ale běžte, práce mi stojí!" Raiden
odemkne bránu a my jako poslušné ovečky na porážku opustíme svého
pastýře. Jenom je škoda, že ty prohlídky nejsou častější.
P.S.
Moje recenze na LP vinyl Firm LP se bohužel i po určitých technických
problémech dočkala svého vydání až teprve nyní. Minulý týden však
vyšla CD verze, které obsahuje ještě o další 4 tracky více.
1 Raiden & The Sect – Caesium 137
(Audio remix)
2 The Sect – Nerve
Attack (Propaganda remix)
3 Cooh – Bongia
4 Propaganda & The Sect – Scud
První 2 jsou již postaršího data, ovšem v remixech od Audia a Propagandy,
kdy originály vyšly již na The Sect EP, najdete zde však ještě další
2 zbrusu nové kousky, které nejspíše na vinylu nikdy nevyjdou. Pokud jste
tedy propásli možnost vlastnit vinylové album, určitě sáhněte alespoň po
CD verzi, která krom výše zmiňovaných obsahuje i 2. CD, které namíchal
sám mistr mixů – Temper D.
