DJ Shadow @ Creamfields + Bizarre festival
Úvod aneb 10 důvodů, proč (ne)zapomenout na Creamfields
Už pár dní po letošní největší megaakci jsem na internetu pročetl
všechny možné reportáže a na většinu věcí mám docela stejný názor.
Kosheen se mi sice líbili víc než většině reportérů, taky bych
nezapomínal na skvělé break-houseové duo Layo + Bushwacka, ale na tom
zásadním se asi shodneme – Creamfields nebyly nejlepší akcí roku
(přestože ten titul asi díky počtu návštěvníků, kterým nevadí být
až na posledním místě, získá). Tento festival probíhal tak, že si teď
každý dokáže sestavit svých oblíbených deset prud (tak schválně …
drsná a sprostá ochranka po ránu, slabý zvuk, nedorazivší Djs, sporné
obsazení druhého pódia, absence pitné vody, vyhazování své vody
u vstupu, placení žetony, málo autobusů, pomalé autobusy, 4 (?) restaurace
na jednom místě, všudypřítomné nafukovací reklamní totemy, inteligence
moderátora rozhlasového přenosu, vláček jsem v areálu taky nepotkal …
jejda, to už je víc než deset). Teď je ale konec srpna, takže o festivalu
jako celku stačí jen tento heslovitý úvod. Já jsem se rozhodl napsat jen
o největší hudební výhře Creamfields i jiných evropských
festivalů – DJ Shadowovi a podrobně zavzpomínat, cože nám to tehdy
zahrál.
DJ Schatten im deutschen Fernsehen aneb proč tak pozdě
Zařazení DJ Shadowa na hlavní pódium Creamfields místo např. do
chill-outového stanu bylo posledním projevem inteligence pořadatelské
agentury JPA Group. Je možné, že si to místo sám pan Stín vybojoval se
svou americkou „hip-hop attitude“, každopádně hned jak jsem díky pomalé
kyvadlové dopravě dorazil v devět hodin do areálu (a to jsem plánoval, že
tam budu už v sedm), zaradoval jsem se a uháněl hned k hlavnímu pódiu.
Celý festival byl přenášen na Evropě 2, kde obzvlášť náhlé střetnutí
s DJ Shadowem muselo pravidelným posluchačům této stanice způsobit
kopřivku, nicméně já jsem si tentokrát doma nastavil nahrávání až na
Underworld, takže odtud nemohu sloužit. Já budu většinu článku vykládat
podle nedávného vystoupení DJ Shadowa na německém Bizarre festivalu, což
mi může také posloužit jako výmluva, proč o tom všem píšu až teď.
Přenos tohoto festivalu mám díky satelitní stanici WDR, kterou každému
doporučuji o víkendových nocích sledovat – jednak se toto vše určitě
bude zakrátko reprízovat, jednak tam pokaždé běží záznamy i z jiných
zajímavých hudebních akcí (já jsem si od nich nedávno nahrál Manic street
preachers live :=))).
Přestože je Shadow po stránce setlistu trochu svázán projekcemi, které
pasují ke každé písni a musí následovat v určitém pořadí, nebyla obě
zmíněná vystoupení totožná. Odhaduji, že v Německu dostal pan DJ na
vystoupení o 30 minut méně času, takže vytáhl z kufříku svůj
připravený hodinový set. Na tomto místě bych speciálně vyzdvihl ony
zázračné projekce, které byly sice pouštěny z postranního pultíku Vje,
ale v předělech mezi písněmi byly jaksi podivně synchronizovány i se
Shadowovými gramofony. Dobře to bylo vidět v předělu s newyorskými
rappery, kreří na plátně sdělovali, že samplování nepovažují za
krádež, nýbrž za „archeologický výzkum“ – a když jejich hlasy
začal Shadow cutovat, na plátně se jakoby zasekával i obraz. Ostatní
projekce samosebou také stojí za zmínku ( vzpomínáte třeba na
prezidenta – karatistu, výrobu vinylů nebo jeptišky hrající basket
?) – prostě lepší vizuální show jsem ještě neviděl.
Keep on rockin’ – Now approaching midnight aneb starší práce
Kolik toho DJ Shadow zahrál ze své starší tvorby ? Asi tolik jako kterýkoli
jiný umělec. Každý se chce přece pochlubit hlavně svým novým
materiálem, a tak starého materiálu nebylo nejvíc. Z alba Endtroducing se
Shadow omezil skoro jen na hláškování (viz nadpísek) než na celé
kompozice, i když jsme nepřišli o krátký obligátní varhanní koncert (a
to v Německu se mu povedl lépe než u nás). Jak čeští , tak němečtí
posluchači také krátce zavítali na společnou desku Dje Shadowa a Jamese
Lavella Unkle – Psyence fiction , a to s electro verzí hitu Lonely soul.
Tady můžu ve své diskotéce ještě porovnat Shadowa se záznamem živého
vystoupení Jamese Lavella, který tehdy hrával Lonely soul v původní verzi,
zato ale scratchoval hlas Richarda Ashcrofta, který měl pro tu příležitost
nahraný a capella. James tehdy předvedl skoro celou desku Psyence fiction
(včetně przněných vokálů Thoma Yorka či Mika D z Beastie boys) a je
škoda, že minimálně k Rabbit in your headlights se tentokrát DJ Shadow
nevrátil. Na německém Bizarre festivalu na druhou stranu DJ Shadow zahrál
svou spolupráci s Blackalicious a na obou verzích vystoupení přidal
i electro-pecku Nursery rhyme.
I’m a bad man, MF, DJ, this is why I want to talk this way aneb nová
deska
Nová deska The private press je jedna z těch, které prý rozdělily
fanoušky na dva tábory. A přitom je tak roztomilá… Nové album zaznělo
snad úplně celé (nechybělo ani to úvodní povídání). Celý koncert za
doprovodu neuvěřitelné projekce otevírala i zavírala píseň Fixed income,
konečně jsme se my neznalí americké televizní mytologie dozvěděli, kdo je
to Mongrel (který potkává svého stvořitele), a už i my víme, kdo říká
na albu onu neskutečnou hlášku „ He just wanted us to call him Captain Da.
He said :’You can call me Da-Da‘ Whatever that meant.“ Tento citát na
albu uvádí dvojici tracků Mashin’/Blood on the motorway, kterou Shadow jen
v Čechách zahrál v plné verzi – naprosto neuvěřitelné, když
zvážíte prototyp návštěvníka megaakcí. Užili jsme si (možná trochu
moc) i větičky „Whatcha gonna do now ?“, také té o neustálém
rozrůstání Stínovy sbírky magnetofonových pásků a došlo i na nový
singl – hippie-hymnu Six days, při které Shadow rovnal vokál z jedné
desky do instrumentálky (což rozhodně nedělal u každého tracku –
někdy „jen“ scratchoval do hotové věci) a pouštěl do toho cosi
z jednoho malinkého vinylu – ani po bližším ohledání záznamu jsem
nezjistil, o co mělo jít. V české verzi vystoupení byla předposlední
věcí první singlovka You can’t go home again i s tím samplem od Simona a
Garfunkela, kterým se Shadow náležitě pochlubil jako správný bad boy,
nicméně to bylo skoro to poslední, co s tou skladbou provedl. Pak už vše
do smyčky uzavřela vzdalující se zeměkoule k Fixed income a 90 minut
skvělého scratchování, mixování, projekcí i komentářů mezi čísly
bylo za námi. Hezké, že ?
Jindra
jvolak@seznam.cz
P.S.: Já vím, že pro ty, co neznají tvorbu DJ Shadowa nebo nebyli na
Creamfields, byl tento text trochu tužší oříšek… Tak sorry.
P.P.S.: Děkuji svému otci za ironickou identifikaci samplu z vykopávky El condor pasa.