… infernální Temper D a nesmrtelní, navždy nejlepší Ed Rush & Optical, ať můžete machrovat před ostatníma. Pořádná porce názorů, s nimiž je radost nesouhlasit. Na dlouhou dobu poslední HackenAlienův report. Tak mu to osolte.
text: HACKENALIEN
fotky: SWEG (celý
fotoreport zde)
Mno jo, vrchol léta (a první dva odstavce úvodu). Ta jména. Mmm. Koupání
v ceně. Hmmm. Sundavám prsten moci a proskakuji králičí dírou na cestu do
říše intenzivní zábavy, kéž dojdu intenzivního zážitku. Poslední
opravdová drumnbassová akce tohoto desetiletí. Hurá na pohřeb. Zlatý hřeb
prázdnin. Hřebíčky do rakvičky. A protože Hippor je původem z Mexika,
tak jsme to vzali z vesela. Když naposled, tak pořádně. We had two bags of
grass, seventy-five pellets of mescaline, five sheets of high powered blotter
acid, a salt shaker half full of cocaine, a whole galaxy of multi-colored
uppers, downers, screamers, laughers… Also a quart of tequila, a quart of rum,
a case of beer, a pint of raw ether and two dozen amyls (amilnitrát, součást
povzbuzujících léků na srdce). Not that we needed all that for the trip, but
once you get locked into a serious drug collection, the tendency is to
push it as far as you can.. Přestaň si číst, Hackene. Piš!
Zatímco Vendetta se modlí, aby se bylo v čem opalovat, Hacken prahne po
zataženě. Zabývat se počasím má smysl jedině do té míry, pokud
ohrožuje pravděpodobnost příletu hvězd. Jinak ne. Počasí je okolnost,
která nemá vliv na kvalitu djingu. Loni v poklidu večera zaparkovali na
prvním parkovišti. Dnes (t.č.) bylo plné již v osm hodin večer a to
dorazili až v deset. Druhé rovněž fully looooaaaded. Až na třetí se
vešla jejich ghettokára. Cestou do areálu naplňuje Hacken plíce mentolem a
Hippor lemtá Morgana. Vendetta pyšně vystavuje Virus tričko. Pozorují
pokleslé ročníky a zvoněné manýry okolojdoucích.
Areál má správnou velikost, nikam to není daleko. Ochranka jako loni
naprosto přátelská, nechává naše pseudotanečníky projít bez doteku či
kontroly. Sotva dojdou k stánku mezi stanem Take Control stage a prostorem
hlavní stage, spustí se první mračen průtrž. Lidé zmateně pobíhají.
Hacken nachází mobil. Telefonuje. Nalézá majitele a vrací mobil.
Konfrontace s nekonečně nevěřícím údivem nad jeho skutkem v očích
těch, kterým mobil vracel, ho poznamená. Přítomnost Lipton Green Ice Tea
zachraňuje jeho smysl pro přítomnost. Spěchají na hlavní stage, kde dav
lidí narvaný pod předstanem snaží se uniknout z dosahu kapek deště.
Z toho se stane celonoční hra.
Dohrávají Congo Natty. Nejedná se o můj šálek čaje, tedy dav byl
nadšen. Řekněme od oka ragga-jungle. Dědictví původních konceptů Let It
Roll. Diverzita byla vždy jednou z výsep drumnbassu a tak se na LIR jako
správném nejlepším českém dnb festivalu rovněž dohledáte téměř
všech jeho podob (naštěstí vyjma těch absurdně obskurních, tj. např.
Paradox). Přes mainstream je tu hlavní podium, v šapitó Take. Control stage
pak posluchačsky malinko náročnější subžánry. Jo a ještě hodně
českých djs. Osobně mi moc nerajcuje opakovat zletilé slogany „police in
helicopta..„, „badbwoy inna england..“ atp.. Můj problém, není na tom
nic špatného.
Nadšeně vítají Chase&Statuse, kteří přivedou festival k prvnímu
vyvrcholení. Až nebezpečně vysokému. Což o to, smršť aktuálních
hitovek… ale ta dubstepová čtvrthodinka… to byl skvost, který zůstal ve
své kategorii po zbytek festivalu nepřekonán. Cockney Thug VIP a do něj
Running… naši hrdinové nedbající deště jsou jasně zachytitelní
v pravém víru taneční extáze – raindance – obklopeni svými
blízkými konečně spočinuli v sametové náruči zvukových vibrací,
bezpečně ukotveni v davu, zbaveni nejistot cestovní horečky. Trochu moc
štěstí na můj vkus. Ty, abys neměl kecy… I na kraji ostanění to bylo
dost nahlas. Ch&S se za poslední rok velice zlepšili ve svém djingu a po
pravdě tenhle hrál lépe než ten druhý, kterého jsem viděl před rokem na
Semtex Culture. Hrál tak dobře, že si ani nepamatuju, jaký byl MC.
Uznejte… to už vás ta hudba musí pořádně strhnout. Nádherná čistá
dnb diskotéka, ideální na rozjezd.
Andy, Andy, Andy! Nadrbaní jak giboni jsme vběhli do pasti přílišného
očekávání (jakkoliv oprávněně podloženého). Ještě první Andyho deska
krásně ladila s naším nadšením, brutální rovný nájezd s vokálem…
a pak to přišlo. Aušus. Drumnbassový odpad. Stoka mainstreamu pro vypatlané
anglické děti chodící za školu. Desky, na nichž se dá krásně ilustrovat
degenerace mainstreamového dnb. To je jedno… prostě v životě jsem
neslyšel Andyho zahrát tak odpornou selekci. Chjo – ve zkratce jde o to,
že před těmi třeba osmi deseti dvanácti lety, byl dnb hudbou, kterou jste
mohli sotva pochopit, a když už, tak sotva opravdu smysluplně (!, =
nevyjetě, mozkem) vychutnat, bez dostatečné znalosti jiných hudebních
forem. Před pár lety to takto bylo s dubstepem, dnes třeba s glitch-hopem.
Tak to chodí, je.
Nestěžuju si na přirozený řád věcí, jen vyjadřuji nelichotivý pocit
rozežírající vnitřnosti ve chvíli, kdy jste při tom. Při finále onoho
procesu, kdy vidíte, jak na „váš“ žánr chodí lidé, kteří ho sotva
„znají“, kteří sotva hlavu používají na víc než jen odkladiště
šamponu. Najednou se stal „příliš“ přístupným, ztratil filtry, jimiž
jste dřív museli projít. Filtry, kvůli kterým jste na akce museli chodit
téměř sami, přátelé neprošli. Když jsem v minulosti toužil po tom, aby
na dnb chodilo víc lidí, aby se daly přivézt větší jména, viděl jsem
tam profiltrované lidi. K smíchu. Tvoje vize nikoho nezajímá, Hackene.
Tenhle, že sem přijel na drumnbass, jo? A tenhle, no ten těžko, možná
jednou někde něco slyšel, a tahle, ta tady je asi kvůli kamarádům. Prostě
sorta české festivalové demence, nejedoucí na nic konkrétního,
čekající, že je třeba něco zaujme, jede kvůli známým nebo tak něco, a
jsme přece v Česku, pivo je všude. Jistota piva. Brr. Bylo jich poskrovnu,
ale už se objevili. Jaká je naděje na nakažlivou spokojenost vylepšující
atmosféru od těch, kteří nevědí, proč tam jsou-? Drž už hubu,
Hackene!
Nic proti hitovkám, ty aspoň mají melodii. Ale tento aušus (většina
aktuální tvorby Hazard, Original Sin, G Dub, Clipz, Taxman apod..) je bohužel
pod moje síly. Ano, pod. Tohle je něco, co lze pochopit pouze bez předchozí
zkušenosti. Jakože sorry, zkousnu hodně, od happy hardcoru, přes breakcore,
úplné arytmické úchylárny i absolutně vyteplené kýče, ale toto mě
nechává bezradným, pražádná možnost tance. Existuje snad lepší důkaz
toho, že jsem zkornatěl a měl bych vypadnout? Dle mého soudu ne. Hackene,
už zhebni proboha…
Andy tedy největší ojeb a zklamání, přímo úměrné očekáváním.
Kdybych já debil (!!!) alespoň na chvíli šel do toho stanu mrknout na Commix
nebo Spectrasoul, kteří prý byli výteční! To ne, pan idiot celou dobu
stál, mrznul, tuhnul, zíval, kouřil, chcípal a nasraně se nudil na Andym.
Čekal a čekal a furt nic. Občas přišla jedna dobrá deska, do ní méně
často druhá – to už se člověk rozehříval skorotancem – a když
občas přišla i třetí, tak to už skoro doufal, a pak tam zas mrdnul
nějakou vykotlanost..a bylo to v háji, velebnosti! Nepomohlo ani intenzivní
rozjímání nad dokonalostí svaté trojice (Monica Vitti, Penelope C, Winona
R). Ponaučení je jasné: nestůjte na místě, když si nemůžete sednout.
Dlužno dodat, že Andy si to dost užíval, fotil, smál se… a kotel asi
taky, zezadu tam nebylo moc vidět. MC GQ totální zklamání, nic nepředvedl,
navíc měl většinu setu na mikrofonu echo, takže jsme ho slyšeli třikrát
(lamentuji rukama k nebi). Na to, že měl tři gramofony, je použil jen
párkrát za celý set. Škoda. Nevybavím si jediný brilantní mix. Jen
utrpení. Zdráhám se to říct, ale byl horší jak Friction. Brrrrr.
Čekání na Noisii neskončilo Beckettovsky. Konečně Thijs dorazil… škoda
však, že jeden nemohl tak vychutnat jeho začátek, vinou ozpruzenosti
z Andyho. Přestalo poprchávat. Deeplejší rozjezd. Malinko potišeji –
vinou přechodu na CD-decky. Pár předpeciček, třeba Diplodocus. Prostřední
třetina breaková pasáž, mňam, mňam. A Pak to přišlo. Největší
mordory. Slévárny Noisiích majstrštyků. Masochist remix s Agent Orange,
Messiah remix, Stigma s Block Control VIP, Omen remix, Painkiller remix.
Totální probuzení z nespánku do brutálního raplu. Vykriplený úsměv
vyšinutce. Geniální stage presence. Thijs házel rukama, šermoval vlasatou
hřívou a házel ksichty. Ta energie dorazila až k nám u zvukaře. Luxus!
Nikoho nesere, že některé mixy jsou mashupy. Tenhle chlapík na to má plné
právo. Trademarková Noisií jízda. Prvotřídní výkon na prvotřídním
festivale, tak to má být. A jak házel těmi vlasy… jo, to my
koutaři…
Cokoliv jsem slyšel ve zbytku přechodu páteční noci v sobotní ráno, bylo
zahaleno radostí ze stánku Kavárna, kde měli krásný černý čaj
v komfortních kelímcích, čerstvé koláče z trouby, cukříky zadarmo…
no radost. A ta důstojná křesťanská cena. Kafe tam měli taky super!
Poklona, další plus tohoto festivalu. Žádné odporné vydřidušství. Když
jsem si dal večer v jiném stánku Cheese&Bacon burger, tak byl opravdu
úžasný a skutečně jsem se najedl. Palce a koutky nahoru. Nemluvě
o možnosti naředit si pití zdarma vodou z cisterny. Pod nohama se nemotali
vypatlaní čoklové ani nepotrati. Snad jen těch laviček na sezení to
chtělo víc (TO KURVA CHTĚLO!). Stejně si neumíte představit, co to je za
štěstí držet v rukou před úsvitem velký poctivý kelímek černého
čaje. Jak málo stačí…
Den druhý; mozek mód – odliv na pláži, radost z koupání (vy, kteří
jste tam nebyli, vůbec nechápete, jak geniální a všeosvěžující je
možnost zadarmo se koupat v luxusní vodě padesát metrů od areálu
festivalu…), pidipřeháňky čistící vzduch, bahno v areálu, Natálčiny
narozeniny, trojitá káva ve stánku (moc dobrota, zadarmo sypátko skořice a
kakaa, mlíčka, cukříky…), přehazovaná slov o názorech, pocitech a
zkušenostech, občas i o blízké budoucnosti se známými i blízkými.
Dekonstrukce hrůzy vystoupení Andyho C. Občasná vyhráblost. Úsměvy. Na
tomto festivale se na sebe lidi usmívají. Dávají si napít. Nežebrají.
Připalují si. A nejsou do hajzlu vyjetí! Jasně, že pár najetců jste
potkali, ale nedělali bordel a nebylo jich víc než pár. Nádherná změna
oproti 95% akcí. Nejvíc mi rozesmáli týpci, kteří naběhli (myslím na
X.morpha) doprostřed parketu a začali strašně pařit a během půlminuty se
ukázalo proč – vytáhli Popper's a začali nasávat. Hahaha (smích). Tomu
jsem se pár let nezasmál. Směšné, že. Ha. Ha.
Čeští djs mi letos udělali radost. Zjevně proto, že jsem si vybral
pečlivě. Nejdřív ukázková jízda post-tech-stepí s M4Y4-ou, mňam. Ať
už originál Pacmana, pár Kemalů či starých BC nebo Audio… i ty Severed
Dreams mu odpustím. Tenhle chlapec ví, co hraje a proč. Kontrolujte ho na
příštím vydání DrumiXu, neboť za ta léta sehnal vinyly, co má jen pár
lidí v republice a nebojí se je použít ke školení mládeže starými
masážními technikami. Vzpomínám na mrzutost, že nestihl jsem ani kousek IM
Cyber první večer a zároveň „její" smůlu, sic jejímu dvornímu MC vinou
technických defektů bylo znemožněno vystoupit, respektive být slyšen, což
jistě nepotěšilo ni jednoho. Pak jsem viděl druhou půli Thiewa s Bifidem
(kusy jejich vystoupení k nalezení na YouTube). Sakra sakra sakra, to chce
malinko rozepsat, tak další odstavec no.
Tihle dva pánové se stali jasným hrotem české party dnb omladiny. Berte je
kdekoliv, rychlost, aktuální selekce prošpikovaná prověřenostmi,
přesnost, nadšení. Ano, ano, ano. Nejžhavější železo současných cz
djských nadějí. Navíc jsou to sympaťáci. A na věc už jde X.morph.
Tenhle majstr, má můj respekt už pěkně dlouho (měl by mít i váš aneb
podprahově podsouváme svoje názory čtenářům, že) a dodnes je na něj
spoleh. Jízda v sedle zatraceně nakopaného dnb s občasným přesahem do
technodnb kořeněná nařezanými bootlegy (Ray Charles nebo geniální
Hardcore Vibes!!!!), jednoho pořádně naklepe před vrcholem noci.
Obzvláště za použití takových pecek jako Relight The Fire (Panacea) a
hlavně vlastního demonického výrazu pravé dnb posedlosti. Poklona.
Před Calyxem hrál Morebeat. Taková variace na No Money. Nic proti, bohužel
mé lety otupené distinkční skillz, nedokázaly zachytit nic
vypíchnutelného, ani nic dle čeho by je šlo odlišit. Třeba to bylo
radostí z dobrého hamburgeru. Deadly Viperz a Soldika jsem bohužel rovněž
nestihnul. Tím jsem vyčerpal svůj mentální i psací prostor pro české
djs. Tady vidíte, jak je to vůči plno z nich nefér (házím rukavici). Take
Control stan trpěl vtipným efektem špuntu, kdy lidé byli narvaní kolem
vchodů poměrně nahuštěně, zatímco nejvolněji bylo (stejně jako
nejlepší zvuk) vepředu uprostřed. Ne, nevadilo mi to vůbec. Naopak. Konec
keců (!), páč co předvedl Calyx, mi dodnes posílá čelist k zemi a ruce
do vzduchu.
Začal šíleným mixem nějaké novinky s Neo VIP a vůbec celá první
půlhodina byla ve znamení naprosto komplexní hypnotičnosti. Oči se vám
zavíraly, ruce a nohy čím dál věrněji kopírovaly strukturu vlnobití
geniality desek i jejich mixů, naprosto čistých mixů, mixů aplaudovaných
při každé příležitosti. Tváře dosahující tranzních stavů,
šířící podprahový úsměv hudebního blaha opravdového prožitku.
Výkřiky nadšení jen pasovaly do společnými silami budovaného mrakodrapu
atmosféry. Zážitek od prvních minut. Z paměti tahám výkřiky
neuvěřitelného nadšení typu „WTF?!/co to je pane Bože!/Ne
Ne!/GENIUS!/atp..„; pak už jsme to ani neřvali, každý už věděl. Ten
apoštol opravdové hudby s námi prošel ochutnávky nového alba Calyxe
Teebeeho, pár deLuxních klasik, prověřených tvrďáren i téměř techno
námrdů na závěr před Temperem D. To, co činilo jeho set výjimečným,
byla nevídaná míra konsistence mixů s obrovským ohledem na selekční
vývoj při dodržení ideálního poměru desek „z budoucnosti“ s těmi
„z minulosti" a „přítomnosti", o nadčasových hodnotách nemluvě.
Dlouho jsem nezažil masivní aplaus publika u každého mixu, který dj
provedl. Zároveň toto byl klíčový set pro definitivní jistotu v úspěch
akce Let It Roll z hlediska subjektivních prožitků účastníků.
Následoval Temper D. Bohužel vinou nedopřírazu Cyantific, došlo
k časovému posunu na hlavní stage a bohužel jsem tak musel opustit jeho
vystoupení už pětadvaceti minutách, abych stihnul celý Virus. Tento
festivalový úděl je nutným zlem. Temper totiž spustil takový masakr,
chtělo by se říct, jako vždy, ale… stejně jako soulož s milovanou
bytostí, je to taky zvenčí stejné a zevnitř pokaždé znovu nejlepší…
rozpoutal peklo. Calyx to na konci nařezal dost, ale Temper to vzal
plamenometem. Rovnou ze tří/čtyř gramců/cddecků. Jeho kombinace
technoidních napalmů s milionem teasů největších klasik nikdy neomrzí a
pokaždé zní skvěle. Navíc ji do vás Temper pumpuje tak neskutečně
amfetaminovou rychlostí, že už po pár minutách jsem slyšel víc desek,
než si jde pamatovat.
Již nedokážu rozpoznat od sebe jednotlivé technoidní vary, ale teasy jsou
mi vždy orgií. Man for all seasons, I hate you motherfuckers vip, planet
dust, We want your soul, Squash, a takto bych mohl pokračovat do nekonečna.
Brutálnost Temperova hraní spočívá ve zběsilé rychlosti mixů, téměř
se nestane, že by deska došla do breakdownu nebo aspoň do nevyhrocené
části, jakmile tam totiž je, už je do ní dávno praný tease či dva a ze
strany přimíchávaná další vývarová pasáž desky jiné. I za těch
20 minut jsem tam nechal aspoň kilo váhy. Interní informace a nadšené
tváře přeživších přátel vypovídaly o jednom z nejlepších setů
festivalu, Temper údajně označil set za jeden z nejlepších, co kdy vůbec
zažil. To je opravdová síla festivalu Let It Roll – reálné zázraky se
zde totiž dějí. Zarážím si pěsti do uší a lokty do očí, páč jinak
bych se vzdálit nedokázal. Virus však je mi povinností.
Ještě dával poslední věc LTJ Bukem, kterého nedokážu posoudit, tudíž
nebudu hodnotit. Však už mé oko nemodravé merčí rozvernou dvojici
kunčoftů v sáčku, respektive v kloboučku. Poslední opravdová nálož se
připravuje k odpalu. Hned od prvního mixu jsem byl vtažen do děje, který
nejen mě vzal tak silně, že jsem překonal i odpor bahna lepícího se (na
rozdíl od Take Control stage) na nohy. Na rozdíl od pátku už nedocházelo
k zvukovým nepříjemnostem (bodavé výšky atp.) – což vedlo
k dohadům, že předchozí večer bylo v tomto bodě na vině počasí – a
tak tedy od druhého Chubrub už to frčelo jedna radost. Království hitovek
tvrdší strany dnb promixovaných s katalogem virusu a pár klasikami. Dlouhé
mixy od Ed Rushe a tentokrát v první půli i velmi dobré mixy od Opticla.
Ten se pak „nečekaně" přiopil nebo moc zmastil a druhou hodinku už se
s tím tak nemazlil, hehe.
Hned mezi první a druhou deskou se ukázalo, že pozůstání LTJ a Conrada na
podiu bude mít jeden navýsost zajímavý bonus. MC Conrad si totiž píchnul
mikrofon do menšího mixpultu vedle gramců (virusáci hráli z cd-decků) a
samploval své hlášky, které následně plynule mutoval ve zvuky, které
mixoval do setu. Výtečnost! Hlasitost skvělá, zvuk čistý… nikdo se
nemusel mačkat, každý si mohl tančit, kde chtěl, v nahuštěném davu pod
podiem, nebo klidně až u zvukaře, kde měl místa, kolik chtěl. Virusí
festivalové finále si zhodnoťte sami, dle přiloženého tracklistu, moje
zmršenost byla nadšená a protančila svoje střevíce, až to i bahno vzdalo
a přestalo se na mě lepit. Velkou výpovědní hodnotu má, že jsem dokázal
nelitovat svého rozhodnutí odejít z Tempera, těšil jsem se na každou
další desku a smál jsem se jako malý kluk, když vykrádá cukrárnu.
Selekčně i technicky skvělý set, přesně to, v co od Virusáčků
doufáte a proč se nestydíte za jejich triko (pokud ho máte). Dubstepovou
pasáž nedali. Dokončil se tak dvoudenní kruh festivalu a náhle vyšlo
najevo, že jediný, kdo zklamal, byl Andy C. Všichni ostatní zahráli na
jedničku, ne-li ještě lépe.
Usínal jsem s úsměvem šťastného blbce (nemluvě o tom, že jsem měl
jmeniny (to nikoho nezajímá gumo) neboť došlo k jevu, kdy již v průběhu
víte, že prožíváte velký zážitek, na který budete dlouho a rádi
vzpomínat. A ostatní vám ho budou závidět. Protože senilním a chytá mě
sentimentálně alzheimerovský patos, musím poděkovat organizátorům za to,
že se jim povedlo vypěstovat vrcholný plod české dnb scény. S každým
dalším rokem hrozí, že čím dál více plodů začne být nahnilých a já
jsem pyšný na to, že jsem mohl být účastníkem doufejme ne-posledního
roku, kdy to ještě stálo za to. Nejen z hudební, ale i návštěvnické
stránky, poněvadž bez dobré atmosféry, by to stálo za nic, i kdyby
všichni hráli sebelíp. Choďte na Take Control, berte s sebou přátele.
Podpořte to lepší z české dnb scény. Já (my uvnitř mě) mizím/e na rok
pryč. Takže, by to chtělo ňáký reportéry a ne jen samý fotografy.
Jelikož hudbu fotkou nezachytíte. Slovy aspoň trochu. Slova umožňují
představivost a vznik mýtičnosti. Zaostřené nečernobílé fotky nikdy.
Uvažujte. Co jsem nenapsal, si laskavě domyslete (nenapsal jsem toho
dost).
Chase Status: Is it really worthy VIP-Smash Tv rewind,smash tv+alien girl
tease,take me to the hospital subfocus remix (paneboze original je miliardakrat
lepsi, nejhorsi remix od dob hypeova remixu smack my bitch up),á la music
club,take me away rewind, do you wanna+timewarp tease, rock it +???, ??? TC?,
music club+„wicked jungalist massive“, ram 2001+jungle tease, judgement
(informer) + my world tease, dubstep přechod vokálnost krása, Death
(Chase&Status remix), Skream rewind, ??, welcome to the madhouse (a už to
začíná, nejvíc smrt masakr serie!!!), cockney thug caspa vip („now!,wake
the fuck UP!„), RUNNIN!, Lights are blinding nights (nero remix), ??,
Saxon!!!, Eastern Jam!!, ?? (ženský vokál s hc kytar riffem, last dubstepí
věc), Now let the story begin+artisan VIP tease, duppy man rewind, original
nuttah remix + Signal!!, ??, (neee!!!) Streetlife (ty vole ten text já umřu),
follow the light (nuda), hurt you, Laroux Skream remix, killin in the name (L
plus remix?mrdka). Last one: Pieces!! Hrál z cédeček, mixy dle chuti, občas
velmi rychlé, občas nechal hrát skoro celou desku..nádhera. vlastně trošku
neabsolutni zábavy přišlo až k závěru setu. Jinak se stále něco dělo.
Andy: 4minuty přendavání gramců. To jsme ještě nadšení. Doubledrop Act
like you know s nějakou mrdkou. No teď ještě přišel nějaký úplně
nový subfocus, ale pak..no sorry. Zvuk začal být divně nahlas, bodal mě do
uší, odrážel se. Samý mrdky. MC bad. Je mi líto, těch pár dobrých desek
(namátkou Bacterie rmx, The Code rmx. Racing Green. True Romance. Swamp
Thing..) si nezasloužilo sepsat tracklist. Lidi pařili míň než na
Ch&S a vůbec.. poslední dal Right Or Wrong (TC) a konečně díky Bohu
Noisia.
Noisia: Konečně přestaly být přeřvané výšky, první věc nevím,
Diplodocus, do něj Cannonball (ale přitom furt zněla ta první věc..nebo
čtvrtá?, zkrátka někde tam byl mashup), VSN005, Smash Tv, My World,
metalheadz noisia/break, serie nových věcí, Cold Champagne (mňam..btw si
s ní krásně hrál na mixáku nebo sampleru nebo měl VIP), zásek ze
sampleru a do něj Be True (velmi chutné), The Upbeats, Creep out, Aztec,
Concussion VIP (Bože,to už jsou 4 roky), další starší noisie (Lost Cause
myslim), Pressures (noisia remix)!!!+ dalši noisie tease, Painkiller remix na
doubledrop s bad dreams nebo similar, infusion, axle grinder (stará geniální
původní verze) v půlce zpomalená a šup tak nednb vložka. Noisia+Foreign
beggars – smack it up a jedem do Yellow Brick (whooo) nebo Raar, rewind (no
spíš to vypadalo, že si vypnul špatnej CDdeck na Split The Atom, Alpha
Centauri (Noisia), přechod zpět do dnb now let the story begin+Facade
(původní) a do toho pane BOŽE: Masochist Noisia remix + Agent Orange double
drop. SMRT! Messiah (Noisia remix), „this is what youve been waiting for“
(ale neni to Kindred!), další übersmrt Stigma+Block Control VIP
doubledropáž (unfickenglaublich penismutterfickerkopf, prostě „its goin
damn" a hned do toho ten stigma zvuk, aargh!), Symptomless Coma (sežer
dynamit), Omen (Noisia remix), přesekalomenost s rapovým začátkem (dost
možná další noisií kolaborace s foreign beggars).
Sukiho s Pixiem jsme už neměl sílu, ale hned na začátku mi velkou radost
udělali Space Monkey (nový Ed Rush & Optical) a kouskem Timewarpu. Pak
jsem se ještě dosmál v bahně už asi hodinu se všudepřelizujícímu a
následně souložícímu párečku. Chuťovka.
Calyx:…Pandorum, Noisia Foreign Beggars, Calyx, Brown Paper Bag
instrumental!!!, audio, nádherně hypnotická věc propletená grooveoidní
basou, Sumberged (Calyx Teebee VIP remix), Floating Zero, „this is what youve
been waiting for", Alien Girl!!!…get myself to you..na závěr C&T
novinka.dokonalá vrstevnatá
Virus:
Now Let The Story Begin,samplovací most od Conrada do Chubrub, Authority (Body
& Soul & Fourward), brutální nový Upbeats reload (provedený
opticlem) aah!, The Bane, námrd jako hovado..„one one one we come one“,
(eda zpět) Get ill Prolix remix!!! (SMRT!) rewind skvěle vylepšeno samplerem
od Conrada, The Reward !!!, Bullet Time Spor remix, neuvěřitelně nádherná
věc s vokálem dost možná od matrixe shimona futurebounda „..i can feel
it whole way down, make my body.." přetáhnuto šavlemi do intra Messiah Noisia
remix s klasickou zpomalovanou vysekávačkou, Symptomless Coma!!, nevim, Hell
Audio remix rewind, „help me!" (Audio), neuvěřitelná věc geniální
neuveřitelně taneční něco mezi Brookes Bros, Hospital a Camo Krooked (kdy
vám letí ruce k nebi a už na tenhle první nástřel si říkáte jaká je
to nádhera, úsměv), remix Screw Up, ňáký C4C, Stompbox remix, TIMEWARP VIP
(subfocus) hurá! Hurá!, Pacman upbeats remix DOPÍTCHE nadherne dlouhy mix,
Faceless Butcher (Terravita), Camouflage remix, Do You Wanna, něco kolem
Dr.Shade, oldskool cant remember, VIGILANTE!!!!! Nejvic to hral pro me,
geniální dlouhý mix s myslim věcí od Shock One, Concussion!!, Audio, THE
NINE!!!, Aztec rewind, STIGMA a do ni nehorazny mix Slip Thru remix spor,
C4C…prapodivny technicky rewind na rocket launcher vip, operator/get
down(subfocus)…Neo VIP rewind (bylo zajimave slyšet, že pánové mají
dubplatovou verzi, která ma jíny, lepe mixovatelný začátek, než verze,
která vyšla na desce), Planet Fall, Follow the light instrumental, My
Generation rewind. Last one. Rock On a do něj Voodoo People. Ale nějak mi to
nesedí. Jo a pak prišel Filip TBC a to jsme teda rychle opustili prostor.