text: LINCOLN
fotky: MAMBA (fotky z pátku zde,
ze soboty tady),
DANKO (kompletní fotoreport zde)
To by signalizovalo, že návštěvníků bude v porovnání
s premiérovým ročníkem ještě více. Myslím však, že to byl spíše
prvotní klam a návštěvnost byla zhruba stejná, tedy velmi slušná. Nezmary
počasí se projevily již chvíli po vstupu do areálu a ostatně nás podle
očekávání a typicky pro skoro každý červencový festival provázely
i v pozdějším čase a druhý den.
Po dešti, který jsme přečkali během závěru mixážní a gestikulační
akrobacie Deadly Viperz, jsme došli k hlavnímu podiu, když
hrál zrovna Beast 67. Nesmělé pohupování (ačkoliv
někteří již byli pěkně rozdivočelí) se uskutečňovalo za zvuku krásné
Try Again od Chrise Su či neméně příjemné Beautiful Lies od B Complexe.
Přešli jsme také na TC Control stage, kde hrál Rudeboy a
Clive. Pouštěli zajímavé desky, třeba unikátní remix
Kiss Kiss Bang Bang od Jonnyho L.
Oba dva dny jsem se snažil z většiny vystoupení stihnout tak půlku, což bylo myslitelné vzhledem k tomu, že se hrací časy nepřekrývaly a byly posunuty tak o půl hodiny. Chytrý nápad, nicméně důsledek to mělo i ten, že i vzhledem k přecházení areálem jsem na něčem byl jen pár minut a těžko poskytnu celistvější komentář. Ještě, že jsem si doma vytisknul lineup, ten jsem v areálu postrádal, ale jinak organizace akce fungovala dobře.
Congo Natty a Daddy Freddy není moje,
proto jsem se po pár minutách ze skákajícího davu vytratil zpátky do stanu
na Smotea, který přeci jen hraje více dnb mého gusta. I když upřímně
jsem ho asi ještě neslyšel, hrál docela od podlahy, to jsem myslím
nečekal. Jedním z vrcholů večera byl nástup Chase and
Status, tuto dvojku prezentoval jeden z nich, nevím který. Chase and
Status udělali v posledních zhruba třech letech neuvěřitelné množství
hitovek, čemuž také odpovídal set. Takže anglický nuskool proud se na nás
valil, v něm se vyjímal zajímavý mix Streetlife + Take Me Away,
nateasovaný Timewarp, Judgement, Smash TV. Byla tam také pomalejší pasáž,
což je teď asi moderní.
V rámci snahy stihnout všechno (nebo spíš nestihnout pořádně nic?) jsem
přešel do TC stanu, kde hráli Commix. Zaplesali jsme
u klenotů Japanese Electronic či Be True. Pohyby za gramofony byly též
zajímavé, zejména v podání jednoho z dvojky, George Levingse. Slyšel
jsem tedy jen závěr, pustili také další své syrové inteligentní
neprvoplánové věci. Zejména se mi líbilo být v TC stanu, jelikož se
člověk lehce dostal až dopředu, zbytečně se netlačil, horší vzduch se
dal snést.
Opakem byla Main Stage, kde jsme se na Andyho protlačili
dopředu. Byl to celkem otřesná zážitek, bojovat s masou, takže jsme se
radši znovu odklidili více dozadu. Zajímavé, dříve jsem nerozuměl lidem,
co se necpou dopředu a zůstávají v klidu vzadu. Na Andyho zesílil ještě
zvuk (nebo už možná předtím na Chase and Status). Pamatuji si ohavnost Can
You Feel It a pak taky na klasiku Another Planet (VIP?).
Další přechod na malou neznámou do stanu, tedy na
Spectrasoul. Jemně vypadající chlapec hrál v příjmené
atmosféře z toho úseku, který jsme absolvoval, deepové věci, avšak pak
přitvrdil Authenticem od Breaka a velice mě potěšil dlouho neslyšeným
Sidewinderem od Photeka. Vrátili jsme se na Andyho, abych měl alespoň
nějaký dojem z druhé poloviny hraní. Přivezl s sebou
MCho GQ a pak se taky přidal Daddy
Freddy. Určitě mě moc nevadili, ale obešel bych se bez nich. Andy
začal sázet na provařené kousky – Renegade Snares rmx, Take Me Away, In
Love, Swamp Thing, If We Ever + tease Tuning, Planet Dust. Je to čistě
subjektivní, ale musím říct, že tentokrát jsem si z Andyho vystoupení
nějaký ultrazážitek neodnesl. Technika, o tom žádná, ale selekci už
podle mě rozhodně předvedl lepší. Prostě mi to možná jen nesedlo, těm,
co byli nadšení, to přeji.
Poslední velkou zahraniční hvězdou prvního dne byl Thijs
z Noisie, který tu hraje neobvykle často. Po Smash TV a Be True
nastala krátká zastávka na IM Cyber a poslechu srdcovky
Prophecy, abych se vrátil zpět na hlavní podium a dlouho poslouchal
nápaditý breakbeat pravděpodobně z kuchyně Holanďanů samotných. Poté
to v závěrečných minutách byla již klasické smršť remixů a
mashupů – Facade VIP, Massochist rmx a super originální Block Control vs.
Stigma. Začalo se rozednívat, takže nastal čas na odpočinek.
Co jsme dělali druhý den, říkat nebudu, je to nezábavné a nikoho to
nezajímá. Počátek druhého večera v zabláceném areálu jsme vsadili na
Bifiduse s Thiewem. Svým energickým setem
přilákali do stanu i dost lidí. Valili se na nás pecky Stigma, Act Like
You, Painkiller, Kronix nebo super mix nápad Neo VIP + Voodoo People.
Z hlavní stage jen vím, že Ghonzalese doprovázel někdo
asi na flétnu, což je jistě zajímavé zpestření, a pak jsem se na pár
minut zastavil na Swegovi. Hrál svojí liquidní věci, které
neznám, pozitivní bylo, že na tom dokázal utáhnout docela velký
počet lidí.
Vlastně ta první část sobotního večera byla zajímavá při
přecházení srovnáním dvou pohledů na dnb – na jedné straně
Sweg a Koogi, na straně druhé pak X.Morph, Morebeat. Já jsem
vsadil spíše na druhý tábor, vliv v tom určitě sehrálo i zmiňované
pro mě příjemnější a atmosféričtější prostředí Radio 1 TC stage.
Krátké přechody na Innovation main stage byly opravdu jako z jiného světa,
ovšem určitě ne horšího – Koogi pustil třeba Calibreho
dubovku Waiting či Satellite Type 2 od Commix.
X.Morph hrál opravdu zběsile a ke konci už vyloženě jen
technoidní kousky, že skákali úplně všichni. Po něm hrající jeden
z Morebeat udržel laťku vysoko vlastní produkcí
s Ridem – Machines Desire, Ridovou Synthesií a super famózní asi ještě
nevydanou peckou Budapest Sound od Jadea a MC Rymetymea. LTJ
Bukema a MC Conrada jsem v podstatě úplně
vynechal – hanba mi, labužníci si to věřím užili.
Calyx mě hodně navnadil již úvodní First Snow od Chrise Su
s teasem Neo VIP. Dále zahrál další čerstvý kousek Wanna Hear? – Chris
Su + State Of Mind, naopak hodně do minulosti jsme šli s Brown Paper Bag. Pak
tam byla právě krátká návštěva LTJ Bukema, abych se vrátil na Get Myself
To You a nateasovaný Kerbcrawler tuším.
Welcome to the world of Temper D. Tracklist z toho nedám. Jen
mi přišlo, že peklo bylo spíš v první části a druhá už byla
stravitelnější pro nevyhraněné posluchače. Spoustu mixážní akrobacie,
tease Swamp Thing a Dreadlock, zběsilost We Want Your Soul Raiden rmx, to bylo
ze začátku. Pak Up All Night, Don´t Tell Me, Planet Dust, Hurt You.
Cyantific nepřijel (ale na naše poměry je jedna absence
asi z deseti celkem slušná), Ed Rush & Optical však
ano. Neslyšel jsem začátek, neslyšel jsem kousek po polovině, takže jsem
slyšel tak půlku. Platí v tomto případě to samé, co u Andyho
předchozí den. Asi člověk očekává někdy moc nebo jsem už na jiném
břehu. Přidával se k nim i MC Conrad. Určitě
originálnější než MC předchozí den. Tak alespoň na úkazku, co se hrálo
z toho, co jsem pochytil – Timewarp, Packman, Camouflage rmx?, Concussion,
Turbulence, v závěru ještě Neo VIP a Voodoo People rmx. Taky jsem si
odskočil na Ridea, který ve stále se vyprazdňujícím stanu prezentoval
svůj track se zpěvačkou Karen?, vlastní Sweet Little Something, hitovku
Sigma či super český track Ikarus Project (s Morebeat).
Celkově tedy lze shrnout, že i druhý ročník byl velmi dobrý hudebně
i organizačně, i když první podle mě nepřekonal. Raději jsem nepsal,
kdo hrál na gramofony a kdo na cd a kolik, jelikož si to buď nepamatuju nebo
to bylo moc daleko, takže nechci udělat nějaký přehmat. Celkově
sympatičtější mi byla menší stage ve stanu, což je z komentáře
zřejmé. Třetí malé pódium jsem vlastně nenavštívil vůbec. Třeba to
bude příští rok zase naopak. Nebudu už vymýšlet blbosti, když nevím, co
psát, takže tímto to končím.