text: HACKEN ALIEN
fotoreport: SWEG
Hmm, nespustíme popisy, jak bylo venku a vběhneme v útroby propletence
záměrů a plateb, nájezdů a tužeb, vibrací a služeb. Klubu Roxy. Ale
pozor, po rekonstrukci. Inu, co se změnilo ve výstavní síni pražského
night-lifu, he. Zvenčí vás uvítá kobereček s vip zábradlím (znáte
z UK filmů) a hned za ním 4 „přívětivé“ osoby vyznačující se
nepřímou úměrou velikosti svalů a vlasového porostu, jež vás stále
nechají pronést do klubu jakékoliv drogy, hlavně však žádné pití, že.
Budiž. Scházíte po schodišti lemovaném na bílo natřenými stěnami (snad
doznají změny). Kde byla šatna, je zeď, kde byla wc, je bar a šatna je, kde
bývaly fotbálky… zkrátka „škatulata-hejbejte se“ a největší bonus
(opravdu) je chill-out v nové, hezké místnosti, kde si můžete propálit
boty od světýlek v zemi a kde se dá normálně sedět na gauči.
Nejdůležitější, co se změn v roxy týče: Lipton Green Ice Tea zdražil
na 49,– … Nothing else I can say.
Na barech teď mají vtipno-pokladny a hmm… rádoby-barmany. Že stojí
barmani za hovno, dává smysl při placení žetony (nelze spropitné). Zde už
ale zůstal rozum stát a stojí dál. Pro představu ceny končící na –9
jsou automaticky spočítány zaokrouhleně. Třeba mám jen smůlu. Jinak
nabídka na barech se nijak nezměnila. K rozjímání nad skutečnostmi nám
hraje z CDjs Eddrum (na konci mi přišlo, že vytáhl pár vinylů). Lidí je
tak akorát – vepředu jsou jemně namačkaní, vzadu si i zatančíte
s přítrsy do stran. Na balkoně si teď můžete tanyny tanyny dle libosti,
zvukař je pod vámi. Chodidla roztáčela před jednou ranní již většina
parketu na Eddrumovi rychlejší mixy a tak jsme se šli podívat na ze dvou
stran volně přístupné podium, ako vyzerá situácia.
Eddrumova selekce nebyla hitová, jak jsem očekával. Od předskokana Andyho C
bych čekal minimálně k závěru více desek útočících na první
signální. Nikdy předtím jsem Eddruma na větší akci/v této roli
neviděl, nepůsobil však dojmem, že by mu pozice extra seděla. Na
vysvětlenou: představte si Sayka, Deadly Viperz nebo Pixieho, nejen že vám
to naservíruje, ale ještě vám to odprezentují s takovou gracií, že
koupíte všechno. Tato úroveň zde zpřítomněna nebyla, zda šlo o problém
s technikou či byl Eddrum povolán jako záskok – je možné; já jsem
zmaten, že mne nezaujal. Tyhleti reportážníci s jejich očekáváním –
Bleju (hlasem Jirky Macháčka:) „Co BY chtěl. Co BY chtěl.“
Hleděl jsem na lidské tváře, po nichž stékala světla barev a olizoval
papírek pro srolení tabáku Lucky Strike FireLeaf. Andy dorazil s Dynamitem a
jal se rozbalovat své dva bagy plné dubplatů. To na Andym nemůžete
neocenit, jeho proponenci vinylu jako zvukového média. Naše postižená
jednotka se odebrala otestovat zvuk na parketu. Promluvme si tedy o klasickém
tématu, zvuk v roxy. Nebo až za chvíli, nebudem si kazit náladu. Andy už
skoro pokládá první desku, jsme plni radosti. Proč? Přehršel
drum'n'bassových akcí nás poslední dobou od jejich návštěv spíše
odlákává, že. Andy nás přesvědčil k návštěvě svou poslední
kompilací Nightlife 5, kterou jsme si poslechli již víckrát než předchozí
dva „najtlajfy“ dohromady. Upustil od snahy narvat co nejvíc nevydaných
ne-už-tak-moc-hitů a vytvořil dvě CD plné atmosféry, která má vývoj
i smysl. Navíc pozorovat Andyho při práci je vždy radost pro oko
i záočí. Od MC Dynamita se dalo čekat, že nezavře hubu.
Andy pokládá první, Dynamite hypuje: „Out inna streets dey call it?!“ a-?
A publikum reaguje a vrací „Murda!“, příjemné doložení generační
obměny posluchačstva. MCs si mějte rádi nebo ne, ke scéně patří od
jejich nejhlubších kořenů. Může být, že „zmýlená neplatí..“;
však říjnová návštěva nádherné, procítěné akce Junglist Unity (Ed
Rush, Dirtyphonics) mi ukázala, jak mládež reaguje positivně nejen na
jinotempové hudební vložky v setech drum'n'bassových producentů, nýbrž
i na kázání MCs. To nás posunuje na Západ. Co si myslet o aktivitách pod
hlavičkou ‚dnb-step‘… to je věc odlišná, ale patří to už holt
k reakci na subkulturu; stejně jako změna v oblečení. Pod-stav dívčí
složky v návštěvnosti trvá. (zřejmě reakce na svatbu mc jacoba)
Jak na Junglist Unity, tak na Andym C, jsem za celou dobu nebyl naražen
party-kreténem; ba naopak! Lidé se chovali ohleduplně a nedocházelo
k přelivům emocí při věčných válkách o centimetry k tanci a
výhledu. Nemůžu vám to změřit, ale představte si, že jste v
(atmosférou, očekáváním, lidmi) narvaném Abatonu (Junglist Unity) a
přestože absolvujete celý set Ed Rushe (bože to byla slast, slast, slast!)
v drsných liniích, nikdo vám nedupe na nohu, nepadá přes vás, nelije na
vás nic a „omlouvá se“ při strčení. Jde o pocit, že nejste sám, kdo
si přišel užít ten čas nekonfliktně a máte dobrý pocit, že to je
přenosné a sdílené. Pocity no, emo asi. To jsme to dopracovali. Na Andym se
nejpůvabnější děvčata shlukovala pod levým balkonem. Smyslné pohyby a
okulahodící linie. Lokacím těmto poblíž vždy tančíme, vy ne. „Is it
possible to learn these powers? Not from a Jedi.“
Monstrózní kytarové intro, hned tease klasiky Twist 'Em Out, nádhera… až
na to, že ten Ice Tea do háje stojí třikrát víc než v obchodě.
Panebože, to je VOŠMEL! Nevysvětlíš. Nevim, co tam lejou za pivo, je mi to
jedno, ale co mi jedno neni, je rozbité sklo napříč podlahou. Ano, míchané
drinky v plastu jsou nic moc, ale rozbité ikea skleničky… dost jich bylo.
A protože začínám mít v uších bordel 'kse soustředím na plátno
videoprojekce a dochází mi, že nejsmysluplnější je přítomnost (nehybná)
nápisu Andy C + MC Dynamite. Cokoliv jiného se tam autor snažil, bylo
zbytečné a nesedící. Škoda no. Poslední návštěva Crossu (hrál onehdá
Maďar Mindscape), kde videoprojekci onen večer zajišťovali Toy_Box a Pure
A… to byla hravá, neustále se vinoucí, radost tvorby v přítomnosti.
Slast pro oko i mysl souznící s tempem zlomeným. (jak vidíte,
konstruktivní kritiku po vzoru F.X.Šaldy (modly všech stěžovačů na
recenze-kritiky) jsem ovládl dokonale). Šum bzučení svist… aaaha.
Nerozeznám od sebe dvě desky, Andy míchá třetí a do toho diktuje Dynamite.
Barevná kontrolka šílí – takto NE, jinak za hodinu neuslyším bližního
svého – ty výšky mi vylejí krev z uší. Ten zvuk bolí!
Odysea za zvukem začala tedy vpravo vepředu pod podiem..prima nahlas, ale zní
to mnohem líp, když si zavřu uši. Strašně převýškované. Posun pod
balkon levý i pravý..výšky jsou rázem useknuty, avšak s nimi
i většina spektra, zbydou náhle vystoupivší basy (jediné, co zbylo).
Člověk letmo hází uchem po hlasitosti a sic náhle nemá vše přeřvané
v jeden odporný flus (ono to dost vadilo, vždyť přes to ještě hlásil
Dynamite), stále desky rozpozná až po konci mixu – což je mírně
otravné, že.
Andy hrál moc dobře, ze tří gramců a velmi často se držel své Nightlife
5 linie, tj. zvuků (ovlivněných tzv. „deepem" a atmosférickými
junglovinami s výraznou basovou linkou) nových producentů RAM stáje,
Wilkinsona, Delta Heavy, Hamiltona. Pár mixů bylo i totožných. Jenže
u těhle valících se basáží, když mění spodky nebo středky..to nešlo
rozpoznat ty desky od sebe. Pokud deska nehrála samotná, nešla z většiny
parketu rozpoznat, neboť měl buď přemlácené výšky nebo otupené středy
a z toho spodku to rozluštit nešlo. Ani Dynamite nevydržel hlásit dvě
hodiny a hodně se věnoval flaškám Finlandie, jimiž se snažil opít okolo
stojící slečinky. Neúspěšně. Ještě okolo půl páté ranní chodil po
klubu s čím dál divnějším výrazem a flaškou Finlandie v ruce. Hehe.
Spokojenost. Absolut wanker.
Nebyl jsem u vytržení jako před třemi nebo kolika lety..nakonec jsme
zjistili, že nejvíce akceptovatelný zvuk se nachází pouze v perimetru do
dvou metrů od odposlechu dje. Tak ne, že vás tam příště všechny potkám.
Líbila se mi světla, atmosféra lidmi vytančená, vymávaná, vyřvaná,
vyreagovaná. Videoprojekce za 4, pominu zvuk, kterýžto je urážkou
možností zvukového setupu (L'Acoustics, nemýlím-li se), jež roxy vlastní
(není jen neideálně postaven, nýbrž i zle ovládán zvukařem, hanba).
Potěšila mne hlasitost. Přiznejme si to na rovinu (!!!), současná situace
je pětkrát lepší než doby, kdy v roxy úřadoval limiter a náhodně
prznil zvuk skrz naskrz a navíc to bylo celé potichu.
Rovněž cena vstupného, loni stál Andy 350,– teď jen 250,–..a to je
začátek úvah, že těch divně rozhozených faktorů je nějak
příliš…že někde je něco..nedobře/podezřele. Řekněme, že něco
nesedí, když jsem zjistil, že ani v den konání akce plno lidí/dnb fans
vůbec nevědělo, že v roxy hraje Andy C. A když klub dobrovolně nasadí
nižší vstupné-? Plakáty? Po Praze ani jeden. Internet? Sotva pár bannerů
možná. Máte klub věhlasu jako je roxy, příjíždí vám top notch dnb dj,
uděláte promo? „Ne, proč?" řekli si zřejmě v roxy. Na návštěvnosti
to bylo vidět, neboť měřítko na top hvězdu je top návštěvnost. Mnohem
raděj bych stál na parketu. Andy si prý stěžoval, že si špatně popsal
dubplaty, takže leccos nevyšlo, jak chtěl. Měl kšiltovku a hrál, jak
o život. Občas ho otravoval nějaký entusiasta, ale chlapík hlídač
posléze číhal na neřády a dalším zabránil. Radost mi udělala
zamilovaná dvojice, která se rozhodla vběhnout na moment za Andyho, chvilku
koukat a zas odběhnout. Sympaticky spontánní. SS.
Zde bychom mohli rádoby-analýzu skončit konstatováním, že na akci byla
dobrá atmosféra, která dopovala celé dvě hodiny výkonu. Ale ne, rýpneme
si pod povrch. Takto totiž vypadá, když dnb (svébytná subkultura
s téměř dvacetiletou tradicí) provozují lidé nemající o věci šajnu.
Lze ojebat techno, house, elektro..ale ne drum'n'bass (ne, Pendulum už do
drum'n'bassu nepatří). Drum'n'bass je žánr velmi náročný na kvalitní
sound-systém a neméně na jeho obsluhu; to se alespoň částečně
zlepšilo.
Na drum'n'bass chodí většina lidí cíleně, primárně za hudbou, výrazně
víc oproti komerčnějším žánrům, tudíž se na něm nedá vyvařit tolik,
jako na upgradeovaných diskotékách (house-tech-electro), neboť nepřitahuje
tolik řeziva k opíjení a vyvoněnců k předvádění svých výdělků.
Scéna žije z nadšenců, kteří se starají o šíření zlomených beatů
či se vypracují k promotéřině a spolupráci v ní, bez níž by se
navzájem zahubili. (prosím vás nepodporujte člověka jménem JahRider,
který na scéně parazituje a škodí jí svým neumětelstvím a pseudoakcemi,
jež pseudopořádá. Je to Lidl drum'n'bassu. Lidl ist billig.)
Proto se vám tak líbí na akcích pořádaných lidmi ze scény, jako je Let
It Roll, SlimSlamDrum, Take.Control či (pokud se nemýlím) Break4Beats, etc..
neboť jsou cílené na maximalizaci sdíleného prožitku nadšení ze
zlomených beatů a krajin přilehlých – neboť jsou pořádány lidmi,
kteří vědí, že se to nedá dělat jako výdělečný byznys. Jednou
vyděláš, příště proděláš i maminčino auto. Co si mám myslet
o party, kde v chill-outu (2nd stage) nejenže nikdo nehrál – tam nebyl
ani postavený pult! Myslím si o ní to, že je to vlastně výhra, že tam
močíme do žlabů. (jsou hrozně hnusné tyhle věty, co v řeči zní
pointovaně, ale napsané to vypadá strašně) Protože dřív jsme stáli ve
frontě na tři mušle a dvě mísy. A z vodovodu teď teče jen teplá (ano,
teplá) voda. Šetříme. A Sayko nám hezky řeže do lidí, kteří se rychle
po Andym rozprchli (proč zůstávat, že. aka klasický problém návštěv
klubů jako je palác akropolis, lmb či roxy). Udělal mi moc velkou radost My
Generation od Audia. Ono se to těžko vysvětluje, ale rozdíl deseti patnácti
korun v ceně pití není jen v jejich užitné hodnotě.
Kolem a kolem… vidět Andyho je vždy radost, neboť dostanete
nejaktuálnější možný vzorek toho, čím právě tenhle chlapík zabíjí
na celém světě. Osobně jsem nebyl unešen tolik jako z Ed Rushe, který je
teď ve skvělé formě, ale to bylo nejen selekcí, nýbrž i zvukem. Dal jsem
roxy po letech šanci a dám ji asi znovu, vždyť jsme mnohem blíž. Pokud
můžete, zajděte si na Andyho příští víkend na Flédu, tam bude zvuk
jedna radost a crowd jeden riot. Případně si stáhněte tento půlhodinový
záznam z rádia Andyho setu z vystoupení v klubu Fabric 29/10/2010,
uslyšíte, jak to mělo znít a jak to asi znít mohlo. http://dnbshare.com/…C_1.mp3.html
a nezlobte se na mě, že ty tracklisty nejsou co bývaly..po těch deseti
letech už to prostě nejde.
U dalšího reportu se těší váš Skinny Bastard.
Letmý tracklist andyho setu.
Kytarove intro ala chasestatus/subfocus + twist em out, ale mohl to byt klid
kamo crooked. This is andy c andy c. tease all that jazz. Asi dalsi deska, neslo
poznat. Beautiful (brookes bros). tease..triple x + tease 4 days, Blackout LOVE
(Hamilton remix) neco neslo poznat, twerk!! + deep+killers don't die so easy+hot
love, ??, dirtyphonics remix plogyon+deep dd, Delta Heavy Take The Stairs+body
rock → chubrub->rock it vip, pasaz ala nightlife5, Delta Heavy ‚Space
Time‘, a najednou tam byl Signal! Nightlife. Bladerunner – a bit patchy
na misto dropu sweetshop C&K Friction remix drop Tease:disco
dodo(Lynx),samurai (wilkinson) a do nej hned tease Turbulence – Can you feel
it (SBS & Drumsound), furt jede samurai vyvrcholi can u feel it a
najednou bum obe dolu a je tam Apollo Two – Return To Atlantis (Marky &
S.P.Y Remix) tease renegade snares origo – DoubleDrop Hurt you (ch
satus) – Take me away (Ch&S), ??, makes my love goes on (zpivanky)- cut
do Back to you od roniho size, T: delta heavy, ?? deska ve ktero to zni jako
sampl toho „nekonecneho“ vokalu z smack my bitch up->get you back off
the wall, dva teasy standard, jeden noisia druhy X-ray (skoda ze jen tease)
nightlife pasaz vetsi bassy, (nastava vrcholna pasaz) vyjezd rewindem a DDrop
Smash TV druhej T : Andy C & Shimon – nighflight a do toho Horrible
remix do nej tease Lowdown vip, do drumstep pasaze horrible najizdi timewarp vip
a do nej hned No problem (Ch&S) a do nej hned tease True Romance, dve
deepnovejsi veci, be true, mix ala nightlife ustici do Messiah do nej tease a
rewind Messiahe. Druhej tease machete vip, nightlife, hold on subfocus remix,
??? last one: Space time+1T:talkbox2T:mr happy, nechal dohrat.
S