text: HACKENALIEN
Dopředu jsme věděli, že bude vyprodáno a tudíž, že před vchodem bude
fronta. Ale nevěděli jsme, že ta fronta bude jen pro guest/friend-list. Na
místě mi při čekání sice byla zima na nohy a mohl jsem si dvacetkrát
přečíst papír, kam jít s jakou vstupenkou, ale víc mi štvalo, že jsem
se rozhodl nepředběhnout a pak jsem marně sledoval, jak jsem předbíhán
skupinkami tlustovepřobundých šéfiků. Ale co už, tak to má být; nářky
jedinců z pseudo-mediálního světa na frontu u vstupu jsou směšné. Pokud
stát nechtějí, ať si koupí vstupenku jako každý normální
návštěvník, pro ty se akce pořádají, ne pro pseudo-mediální mrdky. Ve
frontě měli jsme tu čest stát poblíž mladíka s budoucností a jménem
Smack.
Vstup do haly Kolbenka je lemován plakáty na další akce pořádajícího
týmu a je to radostný pohled, poodhalené line-upy na DVA letní Let It
Rolly… skvěle. Máme se na co těšit a někdo z uskupení HackenAlien
jistě poreferuje. Rámcově, kdo chce aktuální mainstream (deep a Shogun
Audio), pojede na český LIR v červenci a kdo chce předchozí mainstream
(kompletní Virus a třeba John B), pojede na ten slovenský v červnu.
Nádhera. Dále ještě byly k vidění plakáty na Chase & Status LIVE
(6. duben, Praha) a Pig Fest (březen, Plzeň). Hmm.
Hned při vstupu do haly nás praští přes oči hemžení tisíců lidských
kobylek ve světle hlavní stage. V půlce haly velké projekční „oko“,
v němž i z dálky vidíte, co právě páchají DJs, členitý úl hlavní
stage, postupující víceúrovňové stěny reproduktorů. Hlavní stage vás
svým tvarem láká a vtahuje dovnitř. Čistý a silný zvuk de Luxe, jakého
se vám jinde v Česku nedostane. Zde bych rád prohlásil, že mi další den
vůbec nepískalo v uších, ani jsem nebyl jinak sluchově poškozen,
přestože zvuk byl nahlas, hodinu jsem křepčil dva metry před basovou
stěnou a celkově jsem žádnou sluchovou hygienu (např. špunty do uší)
onen večer nepáchal. Další bod pro organizátory.
Při našem příchodu a spěchu na zbytek vystoupení Bar9 hrál v hlavním
sále chlapík ze Sigma. Klasická mainstream nu-skool selekce ve své
krystalické podobě. Největší problém reprezentantů této sféry dnb je
jejich absolutní zaměnitelnost. Pro halu narvanou tisíci fans dnb však
ideální přípravka pro hlavní hvězdy večera. Ale i pro mou odcizenost se
našly styčné body schopné páchat tanečně poslechovou radost mému tělu,
které se snažilo přizahřát alkoholem při čekání na vrcholy… tracky
jako klasika Timewarp VIP nebo mrdačka Shut The Light Off (Adam F & Sigma
remix) pro mě byly vrcholem výkonu mladíka, který jen korunoval mixem
dojíždějící hitovky Front To Back (Sigma) s netušenou peckou Voodoo
People v jejím nikdy nevydaném a jen třemi čtyřmi DJi vlastněném updatu
z roku 2007 s pozměněným hlavním motivem… Rewind!
Vedle zvukové penetrace byla nám dopřávána i pořádná dávka
světelných facial cumshotů. Obě stage měly další výrazný klad –
světelný park. Co ta světla předváděla, a v jakých synchronizacích
dovykreslovala možnosti zážitku, byla radost pohledět – mnohem větší
než každá druhá spatlaná amatérská videoprojekce (jejichž
nekorespendence s hudbou je více standardem než-li výjimkou). Po této
stránce bylo skutečně zatěžko organizaci cokoliv vytknout. Začíná to
být podezřelé.
Bar9 dubstepil hezky, ale po něm nastoupivší Hatcha nás rozhodil. Chlapík,
mající legendární radiovou show, totiž spustil hrozné clowndubstepy.
Nevim, co to bylo, ale přinutilo mě to odejít, pusťtě si jakýkoliv
aktuální výplod Flux Pavilion a podobných a pochopíte. Remixem Katy B to
nezachránil a tak jsme šli vyhlížet Chase & Statuse. To měl být konec
dubstepu… ale nebyl. Akce se v tomto ohledu převrátila decentně naruby.
Nemá cenu to dál tajit. Všichny tři zbylé zahraniční hvězdy na hlavní
stage vrazily do svých setu cca půlhodiny stepové vložky. A želbohu to
bylo víc, než to být mělo.
Nelze ukázat a říct „ten a ten to pojebal“, ne-e. Jde o to, že každý
z umělců si zřejmě myslel, že je sám, kdo tak páchá… osvěžení se
změnilo v umrtvení. V případě Chase n Statuse to ještě odšlapalo
dobře, ale při Dirtyphonics už moc ne. Spora nejsem schopen objektivně
zhodnotit, jeho set mě nudil už po třech minutách. Pokud jste ho viděli
loni na Let It Rollu nebo DrumiXu, vězte, že zahrál úplně to samé +/- pár
desek. Ono na druhou stranu nutno si přiznat, že tento jev jen přesně
reflektoval současný stav UK scény, která ždíme poslední zbytky dubstepu
a brzy ho odplivne. Beru to jako znak doby. Stejně jako clownstepové utrpení
roku 2006.
Ohromný dav lidí (několik tisíc), kteří se na LIR mohli řádně dopředu
těšit a taky tak udělali a přišli všechnu tu energii vrhnout do té
plechové haly, se rozložil po celém prostoru, zvuk to umožňoval a všichni
tak mohli být spokojeni. Kdo chtěl dopředu, tak se tam prostě jednoduše
dostal. Měl jsem asi nepřirozené štěstí, ale za celý večer se na mě
nikdo nemačkal, nikdo mi nedupal na nohy, ani na mě nelil pivo. Věřím, že
víceméně rovnoměrné rozložení kvality i hlasitosti zvuku na tom mělo
podíl. A zima byla k dostání jen venku. Samozřejmě dotazy ohledně
vlastnictví „něčeho“ létaly. Tak to bude vždy.
Chase & Status jsem zastihl chvilku po startu, kdy doubledropovali Pieces do
něčeho bassovějšího, mrd tam Babylon (DC Breaks), do něj Is It Worth It
VIP a hned Smash TV s teasem Alien Girl, hned megapecku No Problem s teasem
Commix, šup do Music Club s teasem klasiky „wicked, wicked“ a už se
zvolňuje skrz Take Me Away… Chvilku poté už frčí Blind Faith, Innocence,
That Hype, Saxon, Sweet Shop, Eastern Jam VIP, Could You Know, Time, trocha
garage soundu a za zvuků super pecky s Tempou T jménem Hypest Hype
odcházíme na The Upbeats. Chase&Status tedy perfektně splnil roli
headlinera, pecky hitovky anthems. MC Rage rovněž krásně pracoval s davem.
Zase není moc, co vytknout, asi jen příliš dlouhou stepoidní vložku, ale
tak zas by se mělo na rovinu přiznat, že to byli právě Chase & Status,
kdo s tím v rámci špiček dnb v roce 2008 začal.
Bary hezké, obsluha relativně rychlá, ceny… ceny zmatené. Při prvních
panácích si slečna řekla o míň, tak jsem usuzoval možnost chybně
vytištěné ceny, při druhých mě zase týpek okradl. Nevím. Rozhodně však
ani jednou nedostal jsem panáka na(d) míru. Neschopné české lemry. Hodně
mě pobavili lidé lajnující kobry na víku od popelnice. Když musíš, tak
musíš. Na celé akci byla příjemná atmosféra, avšak opět třeba
zdůraznit, že jsem jen možná měl štěstí. Equilibria bylo dosaženo skrze
fakt, že jakákoliv hezká krasavice se poblíž tance zjevila, během pár
minut se najednou vyjevil její borec a odnesl si ji jinam. Hm. Celou
noc. Furt!
The Upbeats se stali vrcholem večera, dva natěšení napérovaní xichti
z Nového Zélandu si to královsky užívali a řezali to jedna radost…
Prostě se to krásně valilo a roztékalo do všech vašich primárních
smyslů… Skvostné vytržení z reality do ráje přítomnosti. Namátkou
originální Get Ill, rozmrd Shellshock, ukrutná Screw Up, v jeden moment tam
narval Pacman remix, ale chlapci se ho rozhodli v půlce překropit a
roztáhnout a totálně tak rozebrat můj mozek na maggi a rozhodit ho
větráku. Jeden mohl hrozit, skákat, vařit, prát i prosit, ale nic
nepomohlo, nešlo to zastavit. Nádhera. Jen konec nebyl úplně top, ale to se
možná vystřídali s Chrisem Renegadem a já to od baru nepostřehl. Chris
měl technické problémy, které si po něm (a po Counterstrikovi) dovyžral do
sytosti M4Y4, kterému se tam sesypalo už úplně všechno. Smolaři.
Šatnu bohužel neposoudím, neboť jsem zneužil známosti s obsluhou stánku
Shadowbox radia… ohledně roztomilého stánku se stimulanty přírodního
charakteru mohu zprostředkovaně potvrdit setrvalý stav kvality. Návštěvu
vip baru nedoporučuji, vždycky si vás tam někdo odchytne a něco vám
říká. Někde se prodávalo aj jídlo a onamde se dalo zase sedět. Člověk
nemůže mít všechno. Je zjevné, že mé percepční schopnosti chřadnou a
rozpadají se, neboť jsem se nad ničím nerozhořčil.
K Dirtyphonics bych rád předně zmínil kognitivní disonanci při jejich
vystoupení zažívanou. Vidíte na projekci 4 chlapíky, jak se kroutí při
kroucení čudlíků a mačkání čehokoliv, ale přitom v uších slyšíte
jeden a půl desky, maximálně výjimečně dvě a půl. Spíš jen dvě.
A mozek vám hrabe do prázdna, co že to tam teda sakra dělají?! Nevím
doteď. Spřízněné jednotky přišly, že prý hrají moc elektro, tak jsme
se šli podívat a chytili jsme asi 40ti minutovou stepovou vložku. Hmm.
Nevím, už mě to neoslovilo. Netečnost. Hrálo to krásně, trochu
přebassovaně oproti předchozím, ale nejsem schopen nic vypíchnout. Mělo to
být božské, ale nebylo a jedinou z příčin, na kterých panuje shoda,
je/byla absence MCho. Tudíž, kdo je viděl jako semi-live act na Junglist
Unity, nechť zví, že tam dostal více, než zde. Nevíme proč. Dohady pište
v diskusi.
WC skýtalo jednu zábavnou novinku a to sice močící stojan ne pro
čtyři, nýbrž jen pro tři. Budiž. Možná, že ke konci bylo na zemi trochu
lepkavo, ale žádná potopa se nekonala a nikdy jsem nemusel čekat déle než
pár sekund. Kdo musel na kabinky… jeho boj. Trička v některých stáncích
jsem letmo omrkl, ale žádné designové zázraky se nekonaly, standard,
průměr, normálka. Chtělo by to stánek Let It Roll merchandise, ale možná
tam byl a já ho neviděl. Le pardon. Mrknuli jsme i na Counterstrika, ale ten
to řezal už moc rychle, nedokázal jsem se zachytit, byl rychlejší. Ale
dobře tomu tak. Tak to má na druhé stagi vypadat.
Z Chrise jsem neslyšel skoro nic vinou snahy udělat radost dobré
přítelkyni a vzít ji na drink, z čehož se vyklubal maraton interakcí.
Šli jsme tedy dosloužit na poslední zahraniční hvězdu noci Spora a tam
bylo české publikum moc spokojené a užívalo si, rovněž Spor sám měl
radost a skákal a diktoval. Zahrál svůj remix Innocence, v rámci své
stepové vložky a nepochybně i další kousky vydané pod svým alter-egem
Feed Me. A pak zahrál všechny ty Aztecy atp… omlouvám se, Spor dle mého
zpraseného úsudku trpí syndromem Noisia, a tak musím čekat až přijde
s něčím novým a nebude točit furt ten stejný zvuk dokola, jakkoliv
produkčně dokonalý a lidmi žádaný. Jeho sety jsou stejné už dva roky aka
Syndrom Noisia. Pak spustil Pixie se Sukim a hráli krásně. Rychle,
svěže, energicky, vítězně. Po zásluze. Poklona.
Odjezd metrem byl stejně veselý jako příjezd. Metro plné fans. Jen energie
už nepřekypovala. Haha. Nastal prostor akci podškrtnout a dorazit. Nemohu se
zbavit pocitu stabilizace a správného průběhu věcí. Let It Roll je na
mapě anglických hvězd, říkají si o něm mezi sebou v positivním duchu.
Dostali jsme porci aktuálního mainstreamu i trošku umírněné alternativy.
Užil si jak ten, kdo šel za zábavou tak i ten, co se šel vyjet. Kolem a
kolem, nějak není na co si stěžovat. Protože pokud se přesouváme do
fáze, kde se dá už pitvat jen výkon jednotlivých účinkujících.. asi
jsme se dostali v tomto ohledu na Západ. Hezké. Trvalo to jen 21let.
Mejdan byl z organizátorského hlediska už téměř dokonalý, co se
zážitku návštěvníka týče. Přesto mě to nějak nevzalo a neroztrhalo na
kusy. Ale to bude tím, že jsem přesluhují trosečník minulosti. Měl jsem
však radost z jiného – z té generace co dorostla a potáhne dnb dál.
Byli tam, všude. A nebyli to jen ještěři, naopak. Naplnila se desetiletka
rozmachu české (československé?) dnb scény. Jsou ještě nějaké další
mety?
Za uskupení HackenAlien, Skinny Bastard.