text: HACKENALIEN
Ahoj. Máme se rádi déle než dekádu. Avšak co si budeme namlouvat,
posledních pár let nám dochází elán/drive a tak to svádíme jeden na
druhého. Ke stimulaci zhuntovaných myslí a zdegenerovaných těl potřebujeme
stará krásná jména, o nichž ještě něco víme, jimž rozumíme.
Slovenský Let It Roll nás tedy nemohl minout. Dobrodružná cesta úchvatnými
kopci kolem areálu Duchonka vyústila v úspěšný nález správně
zastrčené lokality, jenžto i tak přetékala hmyzí aktivitou a stánky
s jídlem. Och. Cizokrajná milenka je na pokus o renovaci vztahu tím
nejlepším testem.
Let It Roll dotáhl svou káru v Česku na vrchol (klubové koncerty live dnb
actů jako Chase n Status, nejvíc top jmény nařáchlý festival s letní
i zimní edicí) a nastal moment expanze za hranice. V této reportáži se
budou proplétat rozličné tóny, však tím hlavním atmosféra jest. Byla to
ta nejkrásnější atmosféra, jakou si umíte představit, která se může
stát jen „tenkrát poprvé\„. Jako na prvním Let It Rollu v Česku.
„Něco\“ je jinak, všichni jsou vděční, nekonfliktní a vyzařují vděk
za možnost tam být. Humanoidi vám oplácejí úsměvy, omlouvají se když
vám stoupnou na botu a i ještěři jsou k vám přátelští. Za těchto
podmínek může pršet i krupobít a stejně se budete cítit dobře a na
festival vzpomínat a všem říkat, jak dobře jste se měli…
V městech k ránu vyluzují zvuky ptáci, na festivalech hodní lidé,
kteří vás chtějí oblažit svou nevtipností. Proto jsme přijeli již
večer, abychom stihnuli hlavní program. Hned z kraje jsme se těšili na
Johna B, pak Freshe, BSE a Matrixe s Futureboundem. Šli jsme si tedy postavit
stany na krásnou loučku, jejímž středem vedl potok. Bylo po dešti. Auta
nám prozatím hlídala zběsilá horda policistů se psy. K čemu tam vlastně
byli, nevím. Do areálu nelezli (jakkoliv paranoia velí, že tam jsou už
přece všude tajní) a mimo něj se jen tak občas prošli..Slováci na benga
stejně jebou z vysoka a dělají bordel, klidně metr od nich. Holt země, kde
již mají €uro.
Sic bylo po dešti věřili jsme v alkoholickou předpřípravu (Standardem a
15ti-letým Metuzalémem) a absenci holinek nahradili jsme starými teniskami.
Tím chce autor říci, že zem byla jemně rozbahněná. Ochranka přátelská
jako vždy (děkuji!) a už si můžeme pálit první ciga v areálu. Než se
počneme dávit z bezcharakterní selekce, kterou pouštěl Larry aka L Plus,
již nás vysvobozuje zjev excentrický John B se svým intrem. Díky Bohu.
Zde jsou již zřejmé linie postupujícího jedu. O některých DJs už si
nelze nic myslet, neboť selekce jimi hraná se sestává z kopií
myšlenek/postupů/nápadů/tracků, které jste slyšeli už před pěti
sedmi dvěma deseti lety a splývají tak v smysl-nenesoucí hmotu, z níž
vydolovat distinkci nelze. Nemyslím si, že to, že jsem z jeho (L Plusova)
setu nic necítil – natož duši, byla jeho chyba, vím, že nebyla. Ale mít
na kontě tři hity, z nichž dva jsou remixem ne-dnb hitů, žádný další
na obzoru a těžit z minulosti mi přijde málo. Jsem žlučovitý kritik,
jenž nikdy ničeho neuměl a nedokázal; kdo z vás to má?!
John B rozpoutal set, který se vinul od krajin luxusního nejaktuálnějšího
elektrostepu (Snowman od BrookesBrothers či Sleepless od Cube) přes ukázky ze
svého snad-už-po-dvou-a-půl-letech-kdy-mělo-vyjít-konečně-brzy-vydaného
alba, z něhož nám představil aktuální dodělávky vokálních verzí
tracků (Light speed, The Journey…třeba Journey zbožňuju už dva a půl
roku a tahle vokální verze je fakt dojeb, fail. Hřebík do rakve), tak
i kvality jako Phace nebo předělávky White Stripes či Foo Fighters až do
vod techno-elektra a acidu a zpět přes Jack Beats remix klasiky Up all
night.
Ke konci zahrál snad nejčastěji slyšenou věc na celém festivalu –
Numbers (John B; Camo Krooked remix). Nádherný set, který nebyl přerušován
přehršlí keců do mikrofonu a ukázal více než jednu Johnovu vrstvu, aniž
by nás trápil nějakými přeperverzněnými 80\'s tracky. Za mě první
vrchol. Někteří z mých blízkých Johna nemají v lásce a přesto zde
strávili s úsměvem téměř celý set. Atmosféra makala. Já tančil jak za
mlada, neboť jen na málo se dá tančit tak komplexně a nadšeně jako na
nejlepší elektrostepy. John do puntíku splnil svou funkci, nabídl
alternativu v rámci snesitelnosti mainstreamu.
První večer jsem si pro pití šel jen párkrát, avšak, to že ve „VIP\"
baru neměli víno (či otvírak naň) považuji za demenci a neschopnost, tím
spíše, že mě pak vrátila slečna záměrně o euro méně. Což se mi
dělo opakovaně i druhou noc, ale atmosféru a zážitek mi to pokazit
nemohlo. Whatever, ta meruňkovice byla dobrá. Na normálních barech víno
měli, ale zelený čaj v lahvi hledal by člověk zbytečně. No co už. Časy
se mění. WC bylo dost a stánků s jídlem rovněž. Výherce poměru cena
výkon byla bezkonkurenční zapečená bulka s parmskou šunkou, olivami,
rajčetem a sýrem za 1Euro.
Mmm jídlo, chutě…a Slovenek, těch bylo…doteď nechápu, čím to je, ale
pravdě-nejbližší hypotéza zní, že Slovenky nejsou tak vyžrané.
Zmerčíte pohlednou tvář a když se dostanete očima ke scanu těla, tak
nenaleznete neforemné špeky a podobné české lenosti, nýbrž hezké
odpovídající tvary. Ale to jsou jen zcestné dojmy, po pravdě, na dnb přece
jen furt chodí víc kluků než holek a Slovensko nebylo výjimkou, avšak
kvalitou to děvčata doháněla. Vítězku jsme si odhlasovali až druhý den,
chica muy guapa v hebké mikince s liščími oušky. (ššš slovenčina,
že)
Na Dje Freshe jsme byli rovněž zvědavi, v posledních letech ho obchází
pověst, že hodně kalí a ostatně jeho tvorba taky není žádný zázrak,
jakkoliv z produkčního hlediska stále výtečná. To, jak zahrál se však
dodnes vzpírá uchopení. Fresh jede takový podivný mix UK hitparády a
výprodeje sebe sama. Říkali jsme si, jak rychle asi zahraje Gold Dust, inu
hned prvních 20sekund byl Gold Dust, pak hned Louder (aktuální singl) a šup
anthem Its bigger than hip hop a šup do něj Outta Space (bassbreaková
předělávka klasiky od Prodigy) a tease Voodoo People (pendulum remix)..ono to
stále ještě jakž-takž funguje, ale už ne na dlouho.
Když vidíte takový talent, páchat takovou herezi..v projektu Soundweapon to
fungovalo, dnes to je jen předrovnaný seznam v jeho laptopu, který skrze
Traktor kontroler posílá, jak se mu zachce. Po cca 35minutách už jsme silně
znechuceni museli odejít, neboť vyluzoval čím dál více zdegenerovaných
mainstream dubstep zvuků ala Doctor P či Flux Pavilion. Takový revival
clownstepu řekněme. Hurá mrknout se do stanu, kde hrají Black Sun
Empire.
Zatímco dříve Fresh nebyl žádný extraDJ, avšak nevadilo to, protože
formu tvořil obsahem a ten obsah těch novinek a progresí, jež hrál, ten
utáhl sebehorší mixáž, ale dnes, ach Bože, dnes je to jen snaha
o napodobení té formy (která fungovala jen díky obsahu) což vede
k prázdné struktuře, která..škoda slov. Není ani první ani poslední
dj-producent, kterému se to stalo, i když nutno přiznat, že třeba takový
Friction neměl obsah nikdy, hehe. A když už forma, tak co stage? Krása,
nepřeplácaná, s plným rackem světel a zajímavě řešeným stroboskopem
zespoda, ale hlavně ten zvuk..nádhera, radost, skvost. Všechno bylo všude
slyšet..vpravo, vlevo, vzadu, vepředu..všude, čistě, ruce nahoře. Ráno
nikomu z nás nepískalo v uších, nic. Slast. Malinová zmrzlina.
Black Sun Empire nakládali vagony neotesaných klád a nám se hned ulevilo ve
sluchovodech. Loadstar, Phace a hlavně vlastní tvorba..došlo i na Blokhe4d a
když dali Breach ze svého prvního alba, to už jsem řval i já.
Videoprojekce ve stanu byla hezky myšlená, dobře postavená a vykrojená, ale
obsah stál za … V podstatě zbytečná. Světla ušla, ale vlastně rovněž
nevyužitá v poměru k jejich potenciálu a zvuk byl luxusní. Rubačky,
neura, černé radosti. The Bane naložila strašně.
Když jsem chtěl jít zkontrolovat Matrixe s Futureboundem dostalo se mi jen
nešťastných náhod na tu odvrácenou minci Viper soundu, který je blízký
tomu, co vydali aktuálně na kompilaci Worldwide 001..škoda slova, prostě se
na patě otáčíte a vracíte do stanu, kde to mezitím počne rozkládat
Panacea. Na něj jsem se hodně těšil, ale z jeho setu nejsem schopen popsat
téměř nic. Nedočkal jsem se kýžené happy hardcore pasáže, maximálně
pár hardcorovějších, jinak to byly takové ty přemrdané zadrhávačky.
Škoda.
V nich pak pokračovala i Robyn Chaos. Mixovat furt moc neumí a tak jsme se
aspoň pošťuchovali jejím visuálem a ztuhlostí mnoha očí na jejím
dekoltu. Kalila bourbon z flašky a udělala nám ohromnou radost remixem
Sidewinder a klasikou Need You od Inka. Metrik zatím prý sázel na hlavní
stagi neuvěřitelné double-dropy, bohužel nic z toho se mi nepodařilo
zaznamenat, nepodařilo se mi při náhodných průjezdech kolem proniknout pod
obal. Navíc jsem ztratil ten den čerstvě pořízený Maduraleaf. Merde!
Druhý den někteří z nás skočili do vodní nádrže, jiní rozjímali nad
krásou ceny a prožitku zápůjčky šlapadel, či jen tak polehávali ve
stínu stromů, bylo jich dost. Já jsem se přežíral u všech možných
stánků dalšími a dalšími hamburgry i sýry, leč největší náloží
byla polévka prodávaná v bistru U Maminy, nebo jak se to tam
jmenovalo..chvíle volna jsme si zpestřovali pozorováním jedinců, kteří
rozhodně nešli spát, jelikož nemohli a tak seděli v autě a čekali na
noc. Hahaha. Ale co si budeme namlouvat, za oba dva dny jsem neviděl jedinou
potyčku, nic. A přitom se na Slovensku rozhodně smaží/ilo víc než
v Česku. Zde se mají české smahy co učit. Každý, kdo ví, ví, že to
jde; to jen kreténi musí dělat problémy a obtěžovat. Ještě že tu
nemáme PCP, haha (další kvalitní vtip). Rozhodně překvapivá, positivní
zkušenost, narozdíl od každé návštěvy Flédy v Brně například, tam
můžete zažít přesný opak.
Jinak se jistě těšíte na český LIR a na vodu. Inu, tento areál byl taky
přímo u vody, ale nemyslete si, mezi vodou a vámi bude mříž…a je to tak
dobře. Druhou noc jsme odpálili krásným setem Bifida s Rudeboyem a
Hospitality night mohla začít. A radosti nebylo málo, lidí v areálu bylo
snad o půlku víc než předchozí noc (a doráželi další a další, dav se
táhl až do poloviny areálu) a popolední krupobití přeci trvalo jen
chvilku. Nutno si uvědomit, že LIR zažil už snad všechno, jen krupobití
chybělo. Splněno. Haha. Hoši se krásně doplňovali selekčně i mixážně
a do toho jim notoval v žaludku Metuzalém, nádhera. Slunce zacházelo a
prostor před main stage se začal zaplňovat ze všech stran.
Promotérův/DJův sen. Kluci se krásně doplňovali a ladili své skočné
chutě jemnými destiláty hlubších vibrací, do nich teasovali náznaky
velkých pecek a celkově delikátně brousili nádhernou kouli o třech
čtyřech obsazích.
Když tu si náhodný „tanečník“ operující pod vlivem ketaminu vylil na
mne pivo, ale tak aspoň jen do boty a dalších pět minut se mi
omlouval..druhou noc bylo mírně chladněji, však, ať už jste řádili pod
podiem Hospitality a nebo ve stanu druhé stage, zima vám nebyla. Po Rudeboyovi
s Bifidem nastoupil B-Complex a spustil. Již dávno netrpí kinder-djskými
nemocemi, zapracoval na sobě a bylo to znát. Bravo. Jeho vystoupení bylo
o to nádhernější, že byla cítit ona Slovákům mírně vlastnější
hrdost. A není divu. B-Complex to dotáhl ze všech cz-sk producentů nejdál.
Jeho lid ho řádně podpořil a ukázal šéfovi (Tony Colman, London
Elektricity), že dobře nakoupil. Předpřipravené trojmixy a klasiky jako
Matušův remix Hoří ti maštal (Horkýže slýže) či dokonalá Beautiful
Lies. Radost, oprávněná.
Tony pokračoval dlouhým intro-trackem (asi na výměnu techniky?), nebo jde
o nějaký introduction track pro Hospitality night, nevím, každopádně
dlouhý lounge track dohrál a Tony spustil svojí standardní jízdu. Po
chvilce už během tracku (Magic Fountain – Art vs Science – Royalston
Remix) lítal na před podium vystrčené molo a hypoval sám dav skákáním a
gestikulací..sympatické, upřímné, efektní a efektivní. Po půl hodince
London Elektricity (nepříliš dokonalá selekce, je však velmi
pravděpodobné, že šlo o záměr, neboť Hospitality night měla 4–5DJs)
jsem již však táhl směr 2.stage a v něm frčela jízda servírovaná No
Money. Bylo to lepší než to bývalo, ale nejsem v tomto směru objektivní,
neboť každá další věc, kterou C-Phone zahrál, mě nepřibližovala
Virusu, k němuž se upínala celá má existence a všechno štěstí..a tak
jsme si libovali pozorováním dvou načechraných a Bohem obdařených
děvčat, jenžto se jala hopsati za zády DJe.
A pak přišli, sice asi se čtvrthodinovým zpožděním, ze kterého jsem
málem vyrostl, ale ANO! A nastalo 155minut dokonalosti a zběsilé radosti.
Naprosto čistý zvuk rozřezával mojí existenci na plátky té
nejlahodnější parmské šunky. Aktuální monstrvraždy od spřízněných
duší se po hodince přelomily do pasáže vzpomínek na let 2000–2002, jak
když na jatka berou, a ke konci narvali hoši pár nejnovějších nevydaných
dubplates a z těch jsem ztratil všechen rozum..Virus duo v 90% sestavě
(RymeTyme chyběl) na Slovensku bylo podruhé a opět předvedlo ten
nejhrubější výkon plný moci, síly a dominance. Neochvějně srovnal naše
chutě do latě a provrtal je napalmem.
Optical s Edou mixovali jedna radost a nemohli jsme se neshodnout, že oni
zkrátka špatně zahrát neumí, a i kdyby chtěli, tak to nelze, neboť
nemají žádné špatné desky ani CDs. Lidé si v průběhu jejich
vystoupení pinkali balony nafukovacími a souběžně s vystoupením Netskye
stan připřezaplnili a pak zas odzaplnili..No a pak ten mašťák, co skákal
jak opice okolo Edy a Opticla asi polovinu jejich vystoupení a cpal se i na
jejich úroveň…dav odpustil, pominul, panovala příliš dobrá nálada,
však když vám někdo leze do odposlechů a mává kolem vás neustále rukama
při hraní, tak se vám skvěle hrát nemůže; ledový klid, s nímž na
podmínky reagovali oba králové, jen dokazuje jejich nadpozemskou vyrovnanost
a profesionalitu, to snad jen má frenetičnost a adorace si málem došla do
auta pro gun. Minus pro stage managera!
Po skončení oné kavalkády šílenství a radosti jsme šli ještě
zkontrolovat Sigmáka, jemuž stále asistoval vynikající MC Darrison,
nemůžu posoudit jeho MC výkon, ani to zda opět doplňoval mixy svými
vokálními schopnostmi, však jedno mohu tvrdit zcela určitě, celý kamp
Hospitalu zářil nadšením a Darrison obzvlášť a tyto hodnoty se nejvíc
obtiskly na náladě sobotní noci a celého zážitku… Perfektní souhra
atmosféry čistého nadšení nakazila všechny účinkující i ohromný dav
a tak dala vzniknout legendě prvního Let It Rollu na Slovensku. Znaveni padli
jsme na zad, však ještě pár hodin bylo slyšet z hlavní stage nekonečnou
obíhačku Netskye a Sigmáka, kteří skončili mimo publikovatelné roviny,
rozhodně však plni štěstí – stejně jako snad všichni, kteří se
zúčastnili. (tracklisty doplním v následujících dnech)
Děkuji Krtkovi, Lence, Magdě, Martinovi, Radkovi, Rudovi a celému LIR týmu
za dokonalý zážitek, který mi vrátil chuť! Uvidíme se na českém Let It
Rollu! Těšte se na pokračování tour de LIR, již po víkendu!
