Tak jsme si zase byli zapařit ve Mlejně. Avizovaná oldskoolová axička Let It Roll nakonec dopadla výtečně. Ba dokonce výtečněji, než kdo mohl předpokládat! Ve Mlejně, jednom z desítek zoufale přehlížených (a podceňovaných) sídlištních kulturáků, se nakonec sešlo dobrých pět set lidí, ba i o trochu víc.Ve Mlejně to bylo zařízeno jako obvykle, vpravo za hlavním vstupem pokladna, vlevo vchod do foyeru s barem a vlevo za barem vstup do (podle mého názoru) skvělého hlavního sálu. Ve foyeru bylo možno spatřit a zaslechnout killout, kde točili placky selektoři Irie Memba, Anděl, lidi ze systému Aphrikka, u mikrofonu to rozjížděl Reefer a prej tam nakonec přišel i kouzelník (Yukimura z hlavní stage :-D). Ve foyeru se také nalézal bar, což byl (jako obvykle na Mlejně) hlavní kámen úrazu. Jako vždy tam byla obsluha, která absolutně nestíhala a náležitě to okolí prezentovala, kdyby si toho náhodou někdo nevšiml. Myslim, že drtivá většina lidí z toho byla fakt vytočená, a doufám, že se to negativně nepromítlo na jejich hudebně-tanečním zážitku.
Lineup se počítal od deváté hodiny, nicméně se nakonec začlo až někdy po půl desáté, potom, co se vyřešily všechny problémy s gramci, zesilovači a pozdě přijedivšími Bass Beast DJi… :-D Všechno nakonec dobře dopadlo a někdy v deset hodin se už dobrá stovka lidí klátila do bubnů a basů DJky Mary Jane z Bass Beast. Předvedla solidní výkon, na jaký jsme od lidí z tohoto Jungle Teamu zvyklí, spousta ragga vokálů, amenů a jump-upových basslinek, především půl dekády staré věcičky od labelů jako Congo Natty, Kemet, Three Lions i labelů přilehlých. Když pak přišla řada na Zincovu „Reach Out“, řvalo se bez servítků o sto šest.Někdy v půl jedenácté pak Mary Jane zakončila svůj set hymnou „Ready Or Not“ od Fugees, samozřejmě v junglovym remixu, který všichni znáte, a bylo vymalováno.Po půl jedenácté jsem si vyměnil se slečnou Anetou otěže já a jako intro jsem tam pustil začátek „The Elemental“ od T.Power (žádnej remix Beastmana Marcu, Akira má pět bodů :-D). Následně jsem přetočil budík ještě o pár let nazpátek, až do roku 1992 a vystřihnul sem si tam setík, který se z velké většiny skládal z desek labelu Reinforced, částečně doplněných betelnými ragga jungly od Congo Natty a amenovkami od Moving Shadow nebo Formation. Dál se o tom nebudu vyjadřovat,to už by byla hodně okatá samohoňka :-D Ale ti, co tam byli, tak určitě viděli, že já sem se u toho hodně hodně bavil… :-D A pak už spadla klec a jelo se na 110 procent. Po mě nastoupila čtyřčlenná Gardenzitty Kru, a to konkrétně Ladis aka Alert dohromady s MC Karym, který mu tam vyloupnul převýtečné intro a opět se ozvalo Zincovo „Reach out“. :-D Ladis se s tím rozhodně nemazlil, tu zahrál newskool, tu zahrál oldskool, a nakonec si odnesl plný počet bodů za Shy FXovu „Original Nuttah“ smíchanou s nějakým systémovým hardtechnem. Prostě Hardcore will never die :-D. Po Ladisovi naběhl na pódium MFA, který do posledního místečka zaplněný sál rozsekal jump-upy od Urban Takeover, Joker a Ganja Records a nakonec zakončil svojí jízdu Aphroditeovou „Woman That Rolls“. Dalším hřebcem ze stáje Gardenzitty, který se vložil do dostihu s názvem Let It Roll, byl DJ Errphorz, který po ragga-junglové vložce oprášil a vzápětí pustil svoje oldskoolové happy-hardcory, to jest věcičky odněkud z let 1993–94, které se vyznačují rovným beatem s drum'n'bassovými smyčkami a veselými piánoidními a vokáloidními breakdowny. To už se ale dral na pódium poslední zástupce Gardenzitty, DJ Shin, který neotálel a vrátil do reprobeden beaty striktně zlomené, což místní jungle-heads hlasitě ocenili a shadow boxing mohl opět pokračovat. A pak přišel podle mého osobního vkusu vrchol večera. Odbila druhá hodina ranní a za gramce nastoupil náš starý známý Yukimura. To bylo něco! Jestli někdo neví, čemu se mezi roky 1995–1998 říkalo hardstep, tak ve Mlejně nemohl zažít lepší instruktáž. Pouštěl jednu skvělou pecku za druhou, neskutečně zlé basy střídaly neskutečně rozsekané ameny a jiné veřejně známé smyčky, nad tím vším se vznášely temné smyčcové plochy a hromady nejrůznějších ozvěn, flangerů a filtrů. V této souvislosti vás může napadnout jen jediné jméno – Metalheadz – a tipujete správně. Desky byly perfektně smíchané, set byl skvěle vystavěný a vychytaně gradoval. V momentě, kdy se pak ozval nájezd na Doc Scottovu „Unofficial Ghost“, tak jsem začal řvát jak malý dítě a potil sem krev blahem. (I to jde :-D) No a když se po další půlhodině zběsilých třaskajících amenů ozvalo „It's the waaaayyyyy!!!“ od Taktix…na to se prostě nedalo nepařit…si myslim…teď mě napadá, že mě to tak vzalo, že sem si ani nevšim, jestli se to líbilo i ostatním v sále… :-D Ale asi jo… Muselo… :-D A pak už před čtvrtou hodinou ranní naběhnul sám velký motér DJ Suki alias Tir'Na'Nought a plynule na Yukimuru navázal jeho rozsekanými newskoolovými darksidy a ameny. Stále bylo na danceflooru dobrých dvě stě pařičů a Suki jim nic nedaroval a sypal na ně jednu pecku za druhou. A ti, kdo vydrželi až do půl šesté, mohli jako poslední desku večera zaslechnout absolutní raritku, kterou Suki vlastní, a sice epesní dubplate DJ Hypea „Shot In The Dark“ z roku 1993.Hear da gunshot!!! Nevím jak ostatní, ale já zažil jeden z nejnádhernějších večerů svého života a myslim, že z reportu je to dost znát :-D
Každopádně je záhodno rovněž připomenout, že náladu v davu pomáhali udržovat MCs Kary, Reefer, a také MC NuC, kterého publikum často ignorovalo, zřejmě proto, že na ně až příliš mluvil anglicky :-D A vše jelo v přímém přenosu na Rádiu 16, takže kdo chtěl a nemohl dojet, alespoň poslouchal doma přes internet. Z akce se připravuje půlhodinový videosestřih, takže počkejte a dočkáte se!:-D
MAKE LOVE/RB