text: Stuart
Podle kalendáře jaro, Praha, holešovický Cross, v hlavní roli Rockwell.
Oslavenec Stantha, resident Beast 67, nadějní čeští producenti A-Cray a Tom
SMall, vítěz contestu Neighbour plus DNB Fever crew. To jest základní info a
teď už k tomu, jak to vlastně onen pátek bylo…
Odpoledne ladím atmosféru – Rockwell 40 min Boiler Room DJ Set. To
přináší otázku, jak dlouhé a náročné budou výlety do krajin mimo
170 bpm.
Do Crossu jsem dorazil před desátou a mířím na dolní stage, kde zrovna
úřaduje Ozone, kterého po chvíli střídá Eska a MC Tukan. Právě hraje
Darkness (Pe:te), Eska začíná skvělým trackem Underpass z kompilace
Critical Sound od dnešního headlinera.
Přesouvám se nahoru, za pultem Neighbour, na parketě nikdo. Úděl DJs
startujících party, někdo to dělat musí. Prostor se ale pomalu zaplňuje,
zazní třeba zabubákovaný Jaipur (Foreign 
Concept / Villem remix), výborná 5th Floor od dBridge
nebo Alix Perez – Feelings Of Regrets. „Heeej, ten hraje dobřeee, ty
voleee!“ – téměř přesná citace tanečníka v batmanovské mikině.
Souhlas.
Opět přesun zpět dolů – při třetím střídání nastupuje Waclosh.
Loxy & Isotone – Ancients. „Ajm, ajm, ajm, ajm“ – samozřejmě,
že I’m A Creator (Dub Phizix & Skittles), dnešní večer rozhodně ne
naposled.
Zpátky na main stage na Beast 67. Zpočátku spíš tvrdší selekce zvolna
přechází do deep/liquid/soulful módu – vynikající Astral Travel
(Bungle), převalující se basa v Ever After od Technimatic, Ivy Lab feat.
Frank Carter III. – Afterthought nebo Zero T – Roxy Music.
Na scéně se už ale objevuje Stantha společně s Tukanem na mikrofónu.
„Ajm, ajm, ajm, ajm“ podruhé. Kolaborace Rockwella a Alixe Pereze
s názvem Ballbag, pak ještě další rockwellovka Full Circle. Tady se můj
plán zaznamenávání party – zápisník v telefonu se zapnutým
auto-correct, ke kterému se přidává „užněkolikátý“ pivo – jeví
jako lehce nedomyšlený. Snad ta změť písmenek k něčemu bude. Get
busy – je libo koktejl z motorového oleje, jemně ochucený WD40 a
ozdobený párkem z Tesca? Nadčasový Minimal Funk (Icicle), Marka –
milovaná i nenáviděná zároveň. Zalomenost. TNGHT – Higher Ground,
následuje klasika Mr. Happy (DJ Hazard & Distorted Minds) v novém kabátu
od SBSTRD. Stantha jede jako bauch a radost pokračuje – Happy 5 od Dub
Phizix, Phace a jeho Strange Science. Stantha skáče do stropu a celý parket
s ním. Pojď mi hop! Máme tu další z mnoha halfstepových rapovánek –
Say Nothin’ (Jubei feat. Flowdan) a také zpestření v podobě Mr. Oizo –
Flat Beat. Napočítáme do deseti (DRS feat. Enei – Count To Ten),
ochutnáme kombinaci Troglodyte a Dustup a jako zákusek No Fear – Diplodocus
(tuším, že v remixu od Upbeats).
Teď už ale se zpožděním nastupuje hlavní hvězda večera. Hned ze
začátku padne aktuální shogunovka Kingpin, spolupráce Frictiona a Skreama
(Rockwell remix?), následuje Mr. Happy, tentokrát Plastician ‘Happy
Trappy’ Mix. Postupně se davem propracovávám blíže k pódiu. Spectrasoul
feat. Echo Park – S.O.U.R. – nějaký remix, edit? Nejsem si úplně
jistý. Pokračuje se trackem Higher Ground, pak opět Say Nothin’, Childhood
Memories se přelívá do Neosignal remixu. Tady se to začíná lámat a
zrychlovat. Contact (Foreign Beggars / Noisia remix) a samozřejmě Marka, jak
jinak. Pokračuje se vlastní produkcí – Rat Race (spolupráce s Phace),
pak taky Tripwire. Tuším, že i to s tím hrozně dlouhým názvem –
Constantcomplexrhythmicsound a také Maverick Sabre – These Days (Rockwell
Remix). Rychlé a precizní mixy, celkově hodně zábavný set. Ale doby, kdy
jsem za večer 
protancoval boty,
jsou už nenávratně pryč, takže si jdu na chvíli vydechnout na dolní
stage.
Plánovaný odpočinek se ovšem nekoná, protože především v první řadě
nabírá ona pověstná sluníčková party atmosféra konkrétních obrysů.
„Ajm ajm ajm ajm“ potřetí. Tanečky. Vracím se nahoru, a jak se později
dozvídám, tak v době mé nepřítomnosti proběhla trapová vložka. Padne
jeden, možná i více tracků od legendárních Bad Company i nějaká ta
Noisia. A tady už moje poznámky vypadají, jako by je psal Uncle Dolan.
Ronwell pls! Black Sun Empire feat. Foreign Beggars – Dawn of a Dark Day –
reeeewind! Teď ještě klasika jménem Stigma a končíme.
Pocity? Trochu smíšené. Čekal jsem ještě trochu víc experimentování,
trochu víc z toho „Boileru“ (samozřejmě po stránce selekce, i když
takový pillow fight nebo rozdávání techniky nadšenému davu by bylo jistě
příjemné oživení). Abych nekřivdil, zrovna to „trochu víc
experimentování“ se mohlo odehrávat v době, kterou jsem strávil na
dolní stage. Osobně to nemůžu označit jako topství. Ale skvělost je to
správné slovo. Díky za tenhle mejdan.
