ptala se: MAMBA
Čau Jone, jak se daří?
Díky za optání, všechno v pohodě. Akorát dokončuju svůj
novej singl.
Cos dělal předtím, než ses začal věnovat DJingu?
Pracoval jsem v obchoďáku. Musel jsem nosit oblek a tak. Ale já se
radši schovával ve skladu a vozil se na kolejovejch regálech.
Co považuješ za nejzásadnější rozhodnutí své dosavadní
kariéry?
Když jsem odešel v roce 2010 z Hospital Records. Úplně to
změnilo přístup, jak dělám muziku. Jsem teď na svým a jsem o dost
šťastnější.
Máš nějakou posedlost, kromě muziky samozřejmě?
Baví mě spousta věcí, jako jsou například filmy, umění,
fotografie, móda, design a tak, ale snažím se nebýt čímkoli posedlý.
Nemám pořádně dost času se věnovat všemu kolem muziky, natož čemukoli
jinému.
Jaká muzika tě bavila, než ses dostal k drum'n'bassu? A jak se
ses k němu vlastně propracoval?
Začínal jsem na hiphopu, pak přešel na taneční old skool rave, a
to mě dovedlo až k drum-and-bass. Tenkrát se dost poslouchaly pirátský
rozhlasový stanice – jakmile jsem tenhle styl jednou slyšel, už mě
nepustil. První věci, co mě bavily, byly od Metalheadz – matně
vzpomínám někdy kolem roku 1995.
Jakým způsobem se vlastně propracováváš ke svému stylu?
Říká se o tobě, že si docela potrpíš na kvalitě svého DJského
setu.
Na to není snadný odpovědět. Neustále se vyvíjím, takže je
trochu těžký to nějak přesně definovat. Každej jsme jinej a každej máme
jinej vkus. Když pustím kamarádům nějakou věc a řeknu, udělej něco, co
zní podobně, a sám se do toho pustím taky, tak ti můžu garantovat, že
obě verze budou znít odlišně. Celé je to o tom, jak interpretuješ, co
posloucháš.
S DJingem je to o dost snazší. Musíš zkrátka dělat to, čemu
věříš, že je dobrý. Když začneš pouštět muziku, který vlastně
nevěříš, tak je to začátek tvýho konce. Lidi od tebe něco očekávají,
takže je lepší dělat něco, co tě baví a co máš rád.
Dívala jsem se na přebaly tvých desek a všechny jsou si docela
podobné. Jsi fanoušek takového grafickýho stylu? Čím jsou vlastně
inspirované?
Osmdesátky, já je zbožňuju. Obvykle se ty dílka točí kolem toho.
Rád bych si je dělal sám, ale radši se spolehnu na svý kámoše, který
jsou v těhle věcech o dost lepší, než jsem já.
Můžeš prozradit něco málo o novinkách, na kterých pracuješ?
Jak to bude znít?
A jsme u toho znova, spousty věcí, který mi baví, jsou
z osmdesátek. A já chci dostat ten zvuk na své nové album. Jasně, že
to má určitý hranice, takže to bude opřený o pravej drum-and-bass zvuk.
Už toho mám připravenýho docela dost, teď to zbývá jenom dokončit.
Kdo tě v tom, co děláš, nejvíc podporuje?
Mám štěstí na spoustu dobrejch kamarádů. Wilkinson sedí ve
studiu hned ve vedlejších dveřích, takže se můžeme vzájemně inspirovat.
Taky samozřejmě Jamie, který se mnou a Wilkinsonem, dělá na našem labelu.
A nemůžu zapomenout na Kasru, už se známe celý věky, co se pohybuju
v tomhle odvětví.
Na co se tenhle rok nejvíc těšíš?
Až dodělám tohle album – bude to dlouhý léto ve studiu.
Máš už na něj nějaké nápady?
Jo, už nějakou dobu na něm dělám. Mám název a nápad
na obal.
V Praze už jsi byl mnohokrát. Co tu máš nejradši?
Mám rád striptýzový bary.
Jaký track z vlastní produkce je ten, co nejvíc
hraješ?
Asi Cover Story. Ted nevím, často se mi mění má obliba. Ale určitě vím
o těch, který se mi nelíbí.
Řekni nám něco, co o tobě ještě nevíme. :)
Moje písničky jsou o ženskejch. Dokonce i o těch nestydatejch.
Díky moc za rozhovor a moc se těším na tvůj set!
Cyantific se představí už dnes, 5. dubna v pražském Cross Clubu
v rámci akce Breakart XTra.
Facebook událost
